Netrvalo to dlouho. Asi 13h 26 minut po porodu už byla na světě nejčastější otázka, která zrození potomka pronásleduje, jako berňák drobného daňového poplatníka:
Po kom to dítě vlastně je?
 |
| Je po mamince? |
Komu je Lukáš podobný, to vážně netuším - přišlo mi, že nos má po mamince, má ho přece
tak malý. Ale je fakt, že jsem porovnával absolutní velikost nosu a odmítl vzít do úvahy, že mám o něco větší tělo. Když jsme byli v době těhotenství na vyšetření u MUDr. Čutky, první na co se zeptala Pavla bylo: "
Bude mít hlavu jako tatínek?" Moderní genetická věda ústy tohoto lékaře Pavlu uklidnila, že porod hravě zvládne, protože hlavu má kluk vždycky po mamince.
 |
| Nebo po tatínkovi? |
Mně Lukáš nejvíc připomíná, když se mu něco nelíbí. Dělá přesně ty samé otrávené ksichty jako já, mračí se jako já. No, v sobotu se naučil jako já vypláznout jazyk a teď už jen zbývá, aby se naučil smát jako já. První náznaky už tu jsou.
 |
Těžko říct.
Ale bude z něj Superman! Všimněte si té pozice rukou... |
 |
| Tady je podoba víc než zřejmá! |
Celou debatu trefně ukončila teta Marta (tedy - moje teta, aby bylo jasno). Sestřenice Janina mi totiž napsala:
>>My jsme mámou koukali na Lukáškovo fotky a máma pronesla památnou větu: „Bože, ten kluk je celej Vítek…….(odmlka)….anebo jsou všechny malý děti podobný Vítkovi!!!! (HA!HA!) <<
Žádné komentáře:
Okomentovat