neděle 1. září 2013

Houbařská sezóna pomalinku začíná

Zprávy z médií hovoří  jasnou řečí - chodit na houby je na houby. Přesto jsme o víkendu zkusili na Lipně štěstí a vyšlo to. V pátek jsme s Lukášem vyrazili na obhlídku našeho rajónu, to znamená, že jsme mrkli na jezevčici Besinku, pak na hladinu Lipna a u přístaviště se chvíli Lukáš věnoval nějaké vlastní, důležité práci s kameny a pískem. Při návratu lesem k chatě jsme během deseti minut našli asi šest suchohříbků.

Kocour v botách.
V tomhle obutí Lukáši na houby fakt nemůžeš
.

Popadl nás houbový amok a bylo rozhodnuto, že v sobotu ráno uspořádáme velikou rodinnou výpravu na pravý břeh Lipna. To znamenalo, že jak jsme v osm vstali (probuzeni jekotem sousedovy rozbrusky), rychle jsme se nasnídali, patřičně vybavili a skočili do našeho Žvýkoprda, což je ta nejnesmyslnější pramička na světě. Je hrozně malá, nedá se v ní veslovat, díky kýlu ani přijíždět ke břehu a navíc je chvílemi docela vratká. Přesto ji máme rádi.

Uprostřed neznámých lesů.

Na druhém břehu jsme se ponořili do temných Šumavských hvozdů. Lukáš nejprve bojoval s hustým podrostem. Aby mu to nebylo málo, vzal si na starost nošení košíku. Já s Pavlou jsme se věnovali lovu hub, ovšem jak se později ukázalo, v podstatě zbytečně, páč jsme domů po hodině a půl donesli stejné množství hub, jako den předtím. Pět.

To odtáhnu v pohodě sám!

Půjdeme tudy! Nebo ne, tudy...

To ale nikomu radost z prozkoumávání neznámého lesa nekazilo. Jen Lukášovi postupně začaly docházet síly, takže nejprve odložil koš a pak ochotu jít po svých. Když už došly síly i nám a neunesli jsme ho na zádech, byl vypuštěn do terénu, aby síly zregeneroval na vlastní triko.

S mámou.

Já už vážně nemůžu, tati!

To vyřešil poměrně lehce. Zaklekl k maliní a borůvčí a dohledával (daleko úspěšněji než my houby) zbylé plody letošního léta. Je to opravdu expert a mám pocit, že bude na borůvky chodit ještě v prosinci. 

To se ti to borůvky hledají, když je máš do pasu, frajere!

Když jsme zjistili, že tady houby fakt nejsou, zamířili jsme zpět k lodi, na kterou jsme snadno nalezli (ovšem za cenu mých mokrých botek, ponožek a kalhot) a bezpečně dosáhli domovského přístavu. Výprava byla úspěšná, i když houby jsme nenašli a už se těšíme na další pokračování.

Jedem domů a...

...a příště třebas nějaké jedlejší...