sobota 17. března 2018

Jarní prázdniny na Kvildě

Lukášovy poslední předškolní jarní prázdniny jsme díky pozvání kamarádů z GK strávili na Kvildě. Bydleli jsme přímo pod sjezdovkou a díky tomu a hlavně díky Lukyho neuvěřitelné šikovnosti, došlo k historické události. Naučil se jezdit na lyžích. Po lednovém úspěchu přidal další zářez do kolonky "naučit se nový sport". 

Nebylo to úplně zadarmíko. Před rokem jsme to marně zkoušeli na Kramolíně. Abychom se vyhnuli hádkám, dávali jsme ho do nějaké lyžařské školičky. Spory mezi mnou a Lukášem se vskutku nedostavily, což bohužel platilo i pro úspěchy ve svahu. Nic.

Proto rodinná rada rozhodla, že se zkusí naučit lyžovat se mnou. První jízdy vypadaly přesně podle očekávaného scénáře - byla to jedna velká hádka. Já po něm chtěl nemožné, on mě vůbec nechápal a já nemohl pochopit, proč mu to nejde, když je to tak jasné.

Pak se něco zlomilo a během dvou hodin začal zatáčet a brzdit. Druhý den jsme se zaměřili na jízdu na dětském vleku. Po pár pokusech se chytil a vyjel až nahoru. A od té chvíle jezdil nahoru i dolů jako pán.

Třetí den jsme postoupili na dospělácký vlek zn. Poma. První jízdu jel se mnou a bojácně okukoval, jak se to dělá. Při druhé jízdě jsem mu pomohl vystoupit a bylo to. Hotovo. Od té chvíle mu Kvilda začala být malá. 

Čtvrtý den už vyrazil na lyže s Pavlou a pojal to po svém - učil jí, jak se má správně lyžovat. Vyrůst za čtyři dny z nuly do lyžařského instruktora, to je docela úspěch! 

Zbytek si prohlédnte na fotkách.



Počasí nebylo úplně ideální.
Teploty nad nulou a občas déšť.

Ale sněhu, byť staršího a v kvalitě "malta" bylo i tak dost.

Kluci měli kolem sebe kamarádů stejně jako sněhu - až nad hlavu.

Když přestalo stačit asi stopadesát kámošů, co s námi byli na chatě...

...přijely holky od sousedů z Boršova (Barča, Karolínka a Klárka).

Skoro každý den jsme se zastavili na pokec v informačním centru.
My mu říkáme Íčko a kluci většinou Víčko.
Lukáš dokázal poplést i tohle a v úterý se dožadoval návštěvy ve "špuntu".

Franta tam byl šťastný jako blecha v kožiše.

A když si nehrál se zvířátky, dělal výčepáka. Rád točí malá piva.
Asi se mu líp nosí, nevím.
To na obrázku je hotové a za chvilku ho ponese ke kunčoftovi.

Po šichtě v hospodě si kluci museli odpočinout.

Díky tomu, že jsme bydleli v ubytování ještě se čtyřmi rodinami,
jsme mohli kluky ponechat péči kamarádů a kamarádek a vyrazit na běžky.
K Tetřevovi. Krásná trasa.

Lukáš si zamiloval tyčinku Bounty.
Ale dokáže se i podělit :-)
Jen má ještě podivné představy o rovném díle.

Franta by nejraději dělal horského záchranáře.
Nejprve obdivoval jejich sanitku a pak lavičku, co maj' před boudou.

Na sjezdovce bylo nejlíp.
Zalyžovala si i Pavla a trochu dokonce i Franta. 

Lidí moc nebylo, svezení pěkné!

Občas vykouklo i sluníčko.


Nejšťastnější učitel a žák.

neděle 4. března 2018

Poslední bruslení

O tomhle víkendu jsme měli napilno. V sobotu se slavily Lukášovy šesté narozeniny. Pozval si spoustu kamarádů - Vojtu s rodinou, Barču, dědu Fíka a Lucku. Dostal asi milijón dárků, skvělé dobroty od Lucky a taky dort se svým oblíbeným bílým tygrem.

Tyhle dobroty upekla Lucka!
Škoda jenom , že sopka v popředí nevybuchla. Na to jsme se dost těšili!

Chápete to? Lukymu už je šest! 


V neděli jsme se dopoledne sebrali a odjeli do města. Na řece byl bezva led, tak jsme se projeli od soutoku do Havlindy. Franta se ještě vozil na sáňkách, ale Lukáš už to víceméně celé dal sám po svých! Umí bruslit už i pozadu!

Večer ještě byla na Máji oslava babičky narozenin, takže víkend byl fakt nahuštěnej! 




Pavla překontroloval nosnost ledu.
Vše je v pořádku!
Jídní kvality jsou také vynikající!

Tak brusle na nohy, hokejky do tlap a jedem!

Tady to tak nevypadá, ale Lukáš umí jezdit fakt dobře.


Pavla zase nejradši krasobruslí.

Jenom Franta - ten ještě neví, jestli radši brusle, nebo sáně.


Co nevidět postavíme vlastní útočnou řadu!

Do Havlindy na saních a zpátky...

...zpátky pěkně po svých.
Ten nám dal. Dostat ho dolů na led, byl docela oříšek.
Hlavně od chvíle, kdy zjistil, že nemáme u sebe boty
a v bruslích za ním nahoru nemůžeme. 


Je to paráda, projet centrum města na bruslích.
Solnice, Klika a půlka naší rodiny.


Pak se ovšem schylovalo k tragédii. Led povolil. 
Všude voda, ke dnu klesali mrtvolové, ryby hodovaly na chladnoucích tělech 
a naši dva broci se z posledních sil drželi ocelových kruhů. 
Tedy Franta se držel chvilku - pak spadl a doopravdy brečel. Tady končí legrace!

Tak kdy zase tohle uvidíme?