neděle 30. října 2016

Zazimování

Konec sezóny je tady. A protože se blíží mrazy, rozhodla Rodinná rada, že zazimujeme chajdu. Pochopitelně jsme tuto nepříjemnou akci spojili s příjemným pobytem. A na Lipně bylo opravdu krásně. Podzim je v nejlepší formě a počasí taky vyšlo.


Podzim na Lipně

Zazimování provádíme až poslední den, a tak jsme v sobotu nejprve vyrazili na houby. Není jich moc, ale dost na to, aby si kluci užili hledání a my s Pavlou jejich večerní konzumaci. Vyčistit, usmažit s vejci a pak s čerstvým chlebem z Nodesu zbaštit. To je to nejlepší, co se s nimi dá udělat.

Franta běží na houby

Rostou?

Určitě!

No jo! Táto, todle je bedla.

Franta právě prohlásil: "Houby."
Jedno z mála slov, které umí říkat. Ale pěkně!

Rostou nejen ty jedlé.

Ztracen mezi velikány.

Tři krasavci.

Tohle je ten třetí.

Bludička František.


Z hub jsme se vraceli po pláži. Kluci okukovali rybáře, běhali v písku a taky kreslili obrázky. Škoda, že jejich dílo brzy vezme voda.

Blížíme se k vodě.

Lukáš


Franta společné fotografování většinou...


...většinou torpéduje.


Sluníčko

Uši mu sluší, co?

Jo, sluší!

Lukáš a portrét.
Ten Písečný muž jsem prý já!

Spokojená Pavla.

Tadyto je naše cesta. 

Vandalové.



Mezitím, ve fázi čistící se kluci s Pavlou rozhodli pouštět draka, v tom se vyznamenal hlavně Lukáš. No a po večeři jsme otevřeli lahev červeného vína, nalili si každý sklenku a začal večírek. Tančili jsme a dováděli až dlouho do noci. Do dětské noci, podotýkám. Na kutě se šlo v půl deváté.

Krátký odpočinek po návratu z hub. 

A tancujeme!

Hudba jede na plné pecky a my...

...paříme.


Ráno byla chata krásně vyhřátá a vytopená, ale co je to platno. Po snídani jsme se dali do toho, proč jsme vlastně přijeli. Sklidili venkovní nábytek, vypustili vodu, vyčistili podlahy, sbalili se a pak ještě uklidit Žvýkoprda, naši krásnou veslici. To bylo spojeno s kraťounkou projížďkou. 

Po ránu si Lukáš přepočítal vrstvy v tatrance.

Franta baští jak o život.

Parta mladých počišťovačů.

Žvýkoprd jede!

Dobrodrůžu vstříc.


Nakonec autem do Frymburka na oběd a domů. Všichni šťastní a odpočatí. Jak to má být!


Zas na jaře!

pondělí 24. října 2016

Když skončila školka

Protože bylo dneska nádherné počasí, nechtělo se nám s Lukášem po školce jet hned domů. Tak jsme auto zaparkovali u perníkové chaloupky, což je bytovka s velmi odvážným barevným řešením střechy a vyrazili na průzkumy.

Prošli jsme se po louce a prozkoumali kousek lesa. Na jednom místě jsme našli spoustu bedel jedlých. 


Lukáš, větvičky a bedly



A tak Lukáš vyslechl mou improvizovanou přednášku o výtrusech, tedy semínkách hub, které vypadávají zespodu klobouku a jsou vidět buď pod lupou, nebo mikroskopem, to že přesně nevím. Lukáš přednášku uzavřel slovy: 

"Táto, ale my ten myškoplesk nepotřebujeme, my máme lupu!"

Pak jsme ještě hledali místní strašidýlko, jmenuje se Dřevonoš a zatím o něm víme jen to, že Lukášovi chystá po lese ty krásné kusy dřev, co pak Luky tahá domů. Dále, že je Dřevonoš vysoký asi metr dvacet, živí se smůlou a po lese sází pro veverky malé houby. 


Tohle je Dřevonošův stolek


Byl to prima výlet!

neděle 16. října 2016

Doma

Doma máme průběžně relativní pohodu. Občas nám sice kluci lezou po hlavách, ale když s nimi promluvíme, zastydí se a skovají se. Třebas do hrnců...


Hrnec? Konvice? Na co to je? 

Buď na hlavu...

...nebo na bubnování.


Franta je na rozdíl od Lukáše všežravec a hlavně Veležravec. Toho krmit, je radost... Jen máme občas pocit, že má trochu vůdcovské chování.

Tak mami, po jídle čaj...

... a když jsem najeden, budu tady velet!

pondělí 10. října 2016

Krátké zprávy z domova

Lukáš už zvolna postupuje vpřed v plánované kariéře vědce, o čemž svědčí přiložené fotky, které pořídil do svého herbáře. Jediné, co by mohlo tuto slibně nastartovanou budoucnost pokazit, je možnost, že by mu vyšel ten zmrzlinář. Tím by taky chtěl být. Moc.


Kam se hrabe Mathiolli



Mezitím rychle roste i Franta. Dneska mi poprvé něco souvislého řekl do telefonu. Bylo to velmi vřelé a hlasité: "Ahóóój."



Akorát netušíme, co to je za kytku.
Ale záleží na tom?
Stejně si to Lukáš nezapamatuje.

pondělí 3. října 2016

Zase pohromadě

Po našem týdenním výletě do Švédska, o kterém píšu jinde, jsme děti vyzvedli od prarodičů a nastalo dojemné setkání, které nejlépe vystihuje klasikův verš:

"Až se táta vrátí,
tak nás všechny zmlátí!"

Kdepak - bylo to na moři s Pavlou fajn, ale bez kluků to tak nějak není ono. A protože jsme zjistili, že za týden zase oba hodně povyrostli, bylo třeba zdokumentovat aktuální stav. A už jsou to fakt chlapáci. Posuďte sami.


Lukáš právě vaří speciální polívku.
Písečnou s kaštany.

Franta má radost, protože se brzy nají.

Kdepak Fando, tahle dobrota ti nebude šmakovat!

Na to vám ale kašlu. Já chci jíst a né se fotit.

Slyšíte mě?!

Pokus o levitaci kaštanu.

Navaříme tedy něco jiného.

A máma dodá bylinky na dochucení.

U mámy je stejně nejlíp. Ta je skoro lepší než jídlo.

Poněkud přitroublý výraz, Fanda už toho má dost.

A jde se domů.