neděle 13. srpna 2017

No. 473

Děti rostou jako z vody, ale my...
...trochu zanedbáváme sběr "kešek".

Tak jsme dneska vyrazili hledat tajnou chodbu,
kterou nad Boršovem vykutali mniši a dneska ji hlídá nebezpečný had!
 
Hada a naší kešku č. 473 jsme našli,...

...mnichy a jejich tajnou chodbu ovšem nikoli.

Po cestě zpět se mi podařil netušený úlovek - fotka Vltavy pořízená v létě neděli odpolende a není na ní ani jeden vodák!

N * e * u * v * ě * ř * i * t * e * l * n * é

Pavla ovšem moje nadšení z unikátní fotografie úplně nesdílela.

Luhačovice

V létě jezdíváme (s občasnými přestávkami) do Luhačovic. Tyhle lázně navštěvujeme proto, abychom si poslechli koncerty, které pořádá Akademie Václava Hudečka. Letos jsme jeli v širším složení, ale vzhledem k vysokým teplotám jsem nebyl schopen svůj černý fotoaparát značky Nikon vůbec vytáhnout.

Na obrazovou dokumentaci tak mohlo dojít teprve při návratu domů. To jsme za sebou měli dva koncerty, raut a běh Masarykovou třídou, tedy v ten moment spíše Masarykovou strouhou. Trasa běhu měřila asi 800 m a vedla z KD Elektra do penziónu Jany. Běh byl zprvu nasvícen veřejným osvětlením, které v okamžiku výpadku proudu nahradily blesky.

Pro Lukáše, kterého jsem měl na ramenou to byl vskutku veliký zážitek a od té doby běhá ještě rychleji, než předtím. Naštěstí jsme přežili, stejně jako naše společenské oděvy. Jen moje botky se během pobytu ve vodě pokusily přizpůsobit novému prostředí a nyní vypadají jako dva žraloci. Ale snad půjdou podrážky zase přilepit až uschnou.

Návrat přišel, když přešly bouřky a vzduch se ochladil na snesitelných 24° C. Změny počasí jsme využili k zastávce na hradě Buchlově, kde jsme propátrali hradní nádvoří i hospodu v podhradí. Kdo si dal svíčkovou, ten neprohloupil. A kdo si dal ovocné knedlíky, ten mohl potrénovat zuby.



--

Kdo je tady svatej?

Závod ve skoku dalekém.

Táta a máma - fotil Lukáš

Kdo bude u táty první?

Roztočím tě a zahodím až do Čech.

Buchlov

Tohle je podle mého názoru to nejlepší, co se dá s révou na Moravě dělat.
Ozdobit dům.

Ze série Před hradní zdí:
I. Matka s dcerou
 

Ze série Před hradní zdí:
II. Bratři

Ze série Před hradní zdí:
III. Děda a vnuk

Ze série Před hradní zdí:
IV. Otec a syn (ten se skrývá za fotoaparátem)

Velká výprava

Ty kameny, to je pecka!

Vždycky se do objektivu někdo NEdívá.

Vejlet byl pěknej, ale my už chceme domů!

úterý 1. srpna 2017

Spíme venku

Tropy opět udeřily. A protože se koncem prázdnin chystáme na kajaky do Švédska, je třeba trochu potrénovat - pádlování, táboření, spaní pod širákem a hlavně hraní si na opuštěném ostrově. Proto jsme na poslední červencový víkend uspořádali na Lipně soustředění. 

Všichni účastníci dostali řádně do těla. To víte, spaní v 700 m nadmořské výšky bylo životu nebezpečné. Naštěstí náš tým doplnili odborníci na slovo vzatí - Jakub a Kristýna. Ti se pohybují v podstatě jen po horách a tak nám udíleli cenné rady. 

My jsme jim na oplátku dali dlouhou a výživnou přednášku o místní flóře a fauně. Probrali jsme invazivní raky i bochnatky americké, kterých je Lipno plné. Nakonec, když se setmělo, jsme skončili u Odporného Slizáka. Je to v podstatě zvětšenina bochnatky, měří něco okolo šesti metrů, tlustý je metry dva, má předlouhá chapadla a dovede sežrat rybáře i s lodí. Jen mu, k velké Lukášově i Janíkově úlevě, nechutnají kroksy a nafukovací lodě. Po dobu naší výpravy byl schovaný uprostřed Lipna a naštěstí se objevil jen na chvilku.

Ještě před setměním jsme startovali skoro do kosmu - Markýz a Jakub si přivezli drony a tak fotili Lipno z ptačí perspektivy. Pak se snesla tma, my se sesedli kolem ohně a povídali si dlouho do noci. Nad ránem padla mlha, ale než hoši vstali (specielně Lukáš spal až do devíti), byla mlha ta tam.

Pak už jen návrat na chatu a zhodnocení celé akce. A jak to dopadlo? Skvěle! Všem bylo dobře a na Švédsko jsme připraveni!


Jakubův pohled (a nadhled) na věc najdete tady.

Lukáš s Janíkem vyrážejí vstříc neznámu.

Aby to Frantovi nebylo líto, dal mu Markýz rychlokurz rybaření.


Dojeli jsme až k "Velké vodě"

Po přistání Lukáš prohlásil, že to bylo nekonečno kilometrů.
Podle mapy to vypadá, že nekonečno začíná někde za číslicí jedna.

Druhý úkol expedice (hned po pádlování) zněl:
umět si kdekoli na ostrově hrát.


To klukům jde výborně.

Splněno na jedničku

Slunce leze za obzor.

Tak rychle, ještě na chvilku do vody.
Janík do vody leze neohroženě, zatímco...

...zatímco Lukáš ho jistí ze břehu. 
 
Úplně běžný obrázek z našich výprav - blízká setkání třetího druhu:
eskimující kajakářka v tuiliku, rybář a dron.
A to jsme ještě ani nezačali pít.

Slunce zapadalo dlouho...

A luxusně!
Ale všimněte si těch kruhů vlevo dole!


Hnusnej Slizák už jde!
Rychle všichni kroksy na nohy, ať nás nesežere!
 
Hipsterská idyla


Druhý den navečer zpravodaj rádia Houba vedl s mamkou dlouhý
a vyčerpávající rozhovor, se kterým mu trochu pomohl i...

...i mladší redaktorský elév Franta.
Jen mu trochu nedržela čepice.