úterý 4. listopadu 2014

Podzim je tady!

Po krátkém výpadku způsobeném částečně též počítačem, který se odebral do věčných lovišť a který mi zase dal do kupy Lukáš strejda Honza, je tady další z Lukášových příběhů. Tentokrát je to příběh podzimní. 

Jé, ta houba je legrační!

A já jí můžu posypat listím, to bude teprv sranda.

Výletník s mámou v zádech.

Co to je, táto?!

Bojovník se zbraní v ruce.


V roce 2014 kupodivu nenastaly plískanice a mlhy, ale vyvedlo se báječné babí léto. A tak jsme se v sobotu ráno sebrali a vyrazili nejprve do Lišova. Sháníme totiž nový stůl do kuchyně. Ale ve městě nábytku jsme nepochodili. Místní prodejny jsou stále ještě hluboko v dobách reálného socialismu a tak jsme soudružce prodavačce brzy řekli Čest práci a zmizeli do blízkých lesů.

Tak my tu nic skládat nebudeme.

Barevný úkryt.

A tady vidíte náš nový domeček.

Mamka.

Mami, tam něco je.
Co?
Něco!

Pozorujeme cvrčky.


Tady jsme se věnovali marnému vypouštění našeho letadla, které se zarytě vzpouzí jakémukoli pohybu a letu zvlášť. Ale Lukáš to shrnul do jediné věty: "Táto, to nevadí!" a vyrazili jsme na procházku podzimním lesem.

Krasavice v mechu.

Nějak jsem se unavil. Musím si na chvilku lehnout.

Jů, zase houby! Koukejte!

Nebe nad lesem.


Věnovali jsme se lovu zajíců (pušku nahradila vhodně tvarovaná větev), stavbě domů (z mechu), a dalším záležitostem, které jsou pro pány kluky tak důležité. Zábava to byla náramná a všichni tři a půl jsme si to moc užívali. Což je asi z fotek vidět dobře.

Kde je voda, nesmí chybět náš malý chuligán.

Tudy mami!


Nakonec jsme popojeli do Třeboně, kde jsme vyzkoušeli řízkovou restauraci Kopretina (to je panečku název!) a po obědě jsme to vzali přes Borovany domů. Výlet se vydařil a už se těšíme na další!

Všichni pohromadě