neděle 28. června 2015

Dvojnarozeniny

Konec června je ve znamení spousty svátků a narozenin. Slaví to Honza a Pavla - a my jsme to všechno pěkně sfoukli v jednom a udělali takovou malou garden party.


Babička Milena, Matěj, strejda Honza a děda Fík

Medardovské počasí se umoudřilo, mraky zmizely někam za obzor, sluníčko svítilo a my si tak mohli v klidu a s radostí slavit. Sešly se 4 generace, takže ke spatření byla prababička, babička, dva dědové, dvě maminky, dva tátové a tři kluci.

Děda Honza, mám, František a teta Helenka

Strejda Honza, Lukáš s kočárem (prázdným) a děda Fík
K pořádné oslavě ovšem patří i nějaká ta ňamka, takže jsme měli výborné maso babičky Mileny (nakládané v tajemné směsi cibule a medu a upečené na grilu), prababiččin excelentní dort, Pavla se postarala o alko i nealko nápoje a Lukáš nakonec všem připravil imaginární, ale výbornou zmrzlinu. Děda Fík dostal nejprve palačinku, jakou svět neviděl a nakonec úplně reálný tic-tac, který Lukáš s velikou ochotou rozdával. Coby ne, krabička bonbónů patřila babičce Mileně.

Cukrář Lukáš ve svém krámku

Krmení dědy Fíka


Během oslavy se Honza dal do stavby stanu, ale i přes krásné počasí nakonec svůj epesní stan zbořil, ale snad si ho s Helenkou užijí. Pavla pro změnu bude moct nocovat pod širákem na nové karimatce a případně si u toho číst kuchařku.

Tatí, a ty chceš taky bonbón? Mám tu jeden, co mi spadl na zem...

Oslavu si moc užili bratránci Matěj a Lukáš. Vzájemně se naháněli a testovali veškeré dostupné stavební stroje a dopravní prostředky. Tak Lukáš asi 5x spadl z nákladní tatrovky a Matěj si zajezdil na osvědčené tříkolce Puky. Kromě Lukyho rozbitého rtu to byl veliký sukces.

Rozradostněný Matěj


František nevyžaduje žádné hračky - jen něčí pozornost.

Ovšem co tady František předvádí za mimiku, to netušíme.

Nakonec se dostavila únava a tak poté, co si děti odpočinuly u babičky, jsme se rozešli. Bylo to bezva, už aby zase měl někdo narozky!

Babička se umí...

...postarat o všechny unavence.



středa 17. června 2015

Kajak poprvé

Tak se Lukáš konečně dočkal - tedy ne, že by na to nějak extra tlačil.Jistě, úplně sám  Po několika veleúspěšných výpravách, které absolvoval pohodlně usazen v zadní komoře mého kajaku, vyplul dne 16. 6. 2015 poprvé na vodu úplně sám.

Lukáš jde na vodu.

Jistě, úplně sám na to nebyl - loď jsem mu přidržoval a ze břehu ho povzbuzovala kamarádka Barča, ale přeci jen byl v lodi sám za sebe. 

Nejdříve vestu...
...pak porada a rozloučení.

A jdeme na to.

Přípravy nebyly nijak hektické - původně jsme se chtěli projet na kole, ale nějak se to semlelo, popadli jsme kajak a šlo se na jez. Na Lukyho jsme natáhli vestu, do ruky mu vrazili pádlo a po krátké teoretické přípravě, kterou jsme vecpali do jediného slova: "Neboj!" už šel do akce.

Pocity byly evidentně smíšené - nejprve úsměvy, pak nejistota a nakonec trocha pláče. Díky tomu se mohl odehrát následující dialog:

Slabší chvilka

Lukáš pláče.
Táta: "Luky, proč brečíš? Chceš na břeh?"
Lukáš: "Néééé."
Táta: "A chceš teda ještě jezdit?"
Lukáš: "Néééé."

I přes toto drobné zakolísání Lukáš na loď nezanevřel a těší se na pokračování!

Příště pojedu dál!