Po výletu na Ktiš nás čekala neděle, na kterou byla opět tropická předpověď. Pro Lukáše byla neděle zjevením. Sousedi vytáhli elektrické auto, kterým Barča nechce jezdit (je totiž HOLKA!) a Lukáš byl jako v sedmém nebi. Jezdí po ulici sem a tam, plazí štěstím jazyk a směje se na celý svět. To je ono!!!
 |
| Pan řidič |
 |
| Starý auta, ty sou hezký! |
Ovšem v poledne se i ulice rozpálila tak, že nemohl naboso z autíčka vylézt a tak jsme se rozhodli, že vyrazíme na vodu. František - ten horka nedbá a na lodi se projíždí skoro pořád. Má ji totiž v obýváku na koberci. To na Lukyho není ono, a tak jsem sbalili do batohu nafukovací pidiloď a vyrazili proti proudu Vltavy, zaplněné vodáky.
 |
| Franta a jeho loď. |
 |
| Chytrý lidi, jsou doma, v chládku. |
 |
| A šťastný. |
 |
| A jdeme. A hlavně sebrat všechny klacky, co najdeme. |
 |
| Táto, co je to za strom? |
Cesta byla dlouhá, a tak jsme stihli nasbírat asi padesát klacků - "Všechny budeme potřebovat, táto!" a když Lukymu došly síly, jakoby zázrakem se po cestě objevila lavička. Poseděli jsme, nabrali síly a šlapali proti proudu dál.
 |
| Odpočinek |
Příhodné místo, kde je nejsnazší přístup k vodě objevil Lukáš. Nafoukli jsme loď, vyfotili se a už se jelo. Jako auto to není, ale taky to šlo. Hlavně na jezu U Rybů. Tam jsme do proudu vjížděli asi desetkrát, dokud jsme nebyli úplně mokří. Pak krátká pauzička na břehu, nabrání sil a zase dál.
 |
| Jdeme na věc. |
 |
| Člun je fajn, můžu si na něm poležet. |
 |
| Sušíme. |
Po cestě jsme vylovili "potápěcí kytku", viděli kachnu mámu se sedmi kachňaty - "A kde je táta?" a už jsme byli na jezu u Zátky. Ten jsme zcela suveréně přenesli a za necelé dvě hodiny byli zpět v kempu, kde na nás čekala máma a Franta. Společné foto, nanuk a pivo a domu.
 |
| Velký úlověk - potápěcí kytky. |
 |
| To jsme my, námořníci. |
 |
| Šťastné shledání. |
 |
| Franta nejprve nevěděl.... |
 |
| ...ale rychle zase roztál. |
Ulice se naštěstí trochu ochladila, tak mi tu zas Lukáš pod oknem bzučí v tom elektromobilu.
