Máme kamaráda a ten má zase svoje kamarády a tak jsme se přes Dušana "Marinera" o víkendu dostali v podstatě do ráje. Mohli jsme totiž přespat ve staré textilce v Žamberku, kde sídli Muzeum starých strojů. A to znamená, že jsme viděli spoustu zařízení o jejichž účelu jsme neměli ani ponětí, ale také spoustu strojů, jejichž účel nám byl jasný. K tomu si připočtěte auto i moto veterány, parní loď a musí vám být jasné, že jsme si víkend moc užili.
 |
| Muzeum starých a hlavně KRÁSNÝCH strojů |
Páteční večer byl věnovaný zejména železnici. Ta je natažená na střeše jedné z budov muzea a vlak na ní vjíždí do tunelu pod hradem Trosky. Pak se rozjede do tak odvážné zatáčky, že případné plechovky s pivem, kameny a dřevíčka, které na vagóny velmi ochotně nakládá personál (= všechny děti) jednoho ze dvou nádraží, vypadávají na pešuňk. Tak nejeden brouk, či komár na poslední chvíli unikl těžkému zranění.
 |
| Železnice na střeše (světa ne, továrny!) |
Ano, jasně, vláček měří asi metr a půl a slouží "jenom k zábavě", ale nedovedete si představit, jaká je to legrace, dát děti spát, vzít si pixlu s pivem a ještě dlouho po půlnoci sledovat vlak, jak poslušně krouží vlastnoručně vymodelovanou krajinou. A to všechno venku, pod hvězdami. Pro mě celé drážní extempore vyvrcholilo tím, že jsme na jeden vagón naložili telefon a na něm jsme pouštěli písničku "Oranžový expres". Iluze několika tuláků, kteří sedí na uhláku a sviští na Ňjujork, tak gůdbáj, byla v tu chvíli dokonalá. Jediné, na co jsem se těšil a co se z neznámých důvodů nekonalo byla velká vlaková loupež, nebo alespoň velké železniční neštěstí. Tak příště. Teď mě napadlo, že jsem se u tratě možná pobavil víc já, než Lukáš - ale o to přeci jde, ne? Děti máme proto, abychom si plnili vlastní sny?!
Ráno se Lukáš probudil v neznámé hale, která jej uvedla do dokonalého úžasu. Oči otevřel krátce po šesté a do sedmi se nezmohl na nic jiného, než že stál na gauči opřený o opěrák a takříkajíc s otevřenou pusou koukal, kde to je. Slunce prosvítalo skrz pohybující se stromy na zajímavá okna a Lukáše ani nenapadalo budit své znavené rodiče.
 |
| Tajemná hala |
Po krátké snídani jsme se zúčastnili jízdy čtyř veteránů na farmářské trhy do Letohradu. A zase trefa do černého. Jeli jsme skrz město v otevřeném kabrioletu MG, Lukáš mi seděl na klíně a mával jak o život na všechny kolemjdoucí. Z toho nádherného auta jsme ho málem nedostali. Ale útěchou u byl dřevěný skládací koník, kterého jsme museli nutně koupit u prvního stánku. A po něm Lukášovu pozornost upoutali postupně:
- kluci, kteří vystavovali živé sovy
- zelený traktor Zetor
- vlčák četnické pátrací stanice, nápadně připomínající vlka z Červené Karkulky
- kolotoč, na kterém se svezl i s kamarádkou Sofií
- limonády, cukroví a jiné dobroty
 |
| V tomhle krasavci jsme vyrazili na Letohrad |
 |
| Palubka. |
 |
| Vítr - ehm - ve vlasech. |
 |
| Kolotoč se Sofinkou. |
Všechno vyvrcholilo slavnostním spuštěním parního stroje, který poháněl mlátičku, na které kluci z muzea mlátili skutečné obilí. Tou dobou byl Lukáš už trochu znavený a tak jsem si ho vzal na ramena. Stáli jsme přímo u parního stroje, když tu strojník zapískal na píšťalu, která byla přesně ve výšce Lukášových očí, asi metr od nás! Lukáš se okamžitě probral tak, že jsem si myslel, že si budu muset vyměnit tričko :-)
 |
| To se mi líbí, domu nejedu s rodičema autem, ale tímhle. Těch 300 kiláků dám jako nic. |
Bylo to žůžo a paráda, ale síly dvouletého kluka nejsou nekonečné, takže jsme sedli do auta a odfrčeli do Hradce, za kamarádem Radimem. Lukáš celou cestu prospal, aby nabral síly na další dobrodružství. A ta se konala - Radim má totiž skvělý bazén, takže celé sobotní odpoledne a nedělní ráno jsme trávili tím, že jsme buď skákali do vody, nebo osychali na trávníku. Fakt je, že Lukáš chvílemi do vody nechtěl, ale našel krásnou stříkací pistoli a tak si vodní živel užíval i na trávníku.
 |
| V bazénu s Adélkou. |
 |
| Na dům rodiny Sládků jsme se vyvalili jako tsunami. |
Zkrátka povedl se nádherný víkend a je fajn, že máme tolik zajímavých kamarádů!
 |
| Neděle. |
