Něco mezi Lincolnem a Hemingwayem

Připevněte na malé dítě vous, nebo ještě líp plnovous a najisto vám vyjde něco mezi Abrahamem a Ernestem. A v nejhorším  - malá kopie Fidela. My to zkusili a funguje to!!!

Omlouvám se za sníženou kvalitu fotek, ale vyhřátá koupelna se skoro stoprocentní vlhkostí není úplně jednoduché prostředí na práci.

Chýnov

Jaké bude dneska počasí? Podle předpovědi má být polojasno. To znamená, že bude lejt, jako z konve. Tak to musíme jet někam, kde nám to vadit nebude. Ale kam?

Do Chýnova! 

Skováme se de jeskyní a bude nám hej!

Co to je - jeskyně?

Taková - díra do země.

Zhruba takhle jsme se ráno rozhodli a tak jsme i udělali. Okolo deváté jsme v příšerném mrholení propluli po dálnici k Táboru, zahnuli doprava a přesně v 10:00 byli na parkovišti. 

Cedulka na kase ovšem hlásala: "Příští prohlídka v 11:00." Což potvrzovala i záda slečny průvodkyně, kterou jsme viděli mizet směrem do země.

,

Krátké...

...posilnění před...

...sestupem do...

...podzemí.

Tak kdy už tam půjdeme?

Vydrž Franto! Už brzy.

Nevadí, krátká procházka nám udělá dobře a po hodince čekání jsme konečně vlezli pod povrch zeměkoule.

Krasová jeskyně, tvořená mramorem, hexagonity a možná i drúzami. Kdo ví? Já ne. Já těmhle geologickým termínům nikdy nerozuměl. V podstatě si pamatuji jenom Purkyněho oko, hrnce a podzemní řeku. Takový náš malý, milý jihočeský Kras. K tomu slizké a hodně hluboké schody, zima jak v morně, tma a místy hodně nizoučké stropy. Ideální náplň nedělního dopoledne. Doporučují čtyři z pěti klaustrofobiků.

Mladý speleolog.

Úvodní nástup je opravdu impozantní. Skoro jako Khazd-dum, čili podzemní trpasličí říše z Pána prstenů.

Lukáš ani nedutal.

Teď chvíli vážně, klukům se to líbilo, kupodivu si vůbec nestěžoval ani mrňavec Franta a pro Lukáše to bylo opravdu hodně zajímavé. My dospělí jsme si pak spravili chuť v Penzionu Pacovka, kde jsme se zastavili na oběd, jaký jsem už dlouho neměl. Houbovka, guláš, vepřoknedlozelo, kafe a štrůdl. Sem se jistě ještě vrátíme. 

Franta sice místy chodil, ale většinou se nesl.
Přitom to tam je pro malé lidi, jako dělané.

Lukáš se naštěstí ozbrojil nožem, tak nám žádné nebezpečí nehrozilo.

Plastická mapa historie.
Podpisy prvních návštěvníků jeskyní.

Pak k Bílkovu domu, ale protože v autě vypuklo spací povstání, jenom jsme si vyfotili cedulku, abychom věděli, kdy se sem dá dojet a mastili jsme domů. Ti, kdo neusnuli v autě, se připojili k Lukymu a Frantovi a spali až do čtyř odpoledne.

Prostě neděle jak vyšitá! 

Divadelní kašna

Protože se kašna na náměstí v Budějovicích stala zvláštním objektem - je pečlivě uzavřena do stěny z vodovzdorné překližky, nezbylo nám, než na vlastní kůži zkusit, jaký projekt "Vnímání" vlastně je. Autor téhle instalace, pan Jan Šépka popsal celou tu záležitost slovy: 

"Samsonova kašna se přibližně na měsíc ocitne v kruhovém prostoru, který jí jednak bude separovat od samotného náměstí, a zároveň pro ni vytvoří klidné pozadí i intimitu, které tato dominanta nikdy neměla. Kašna se tak ocitne jako šperk v galerii. Kruhový prostor bude přímo propojen cestou se schody s prostorem prvního patra Domu umění, kde se objeví opět kruh, ale v jiných souvislostech. Návštěvník se v prostoru galerie může pohybovat pouze po vymezené kruhové cestě a do volných prostor galerie se vlastně nedostane. Bude vnímat pouze prostor pomocí stropu, který nebude ve vnitřní promenádě instalován. Záměrné odcizení kašny a zvýraznění vstupu do Domu umění oknem je celkovým smyslem projektu. Do zajímavé konfrontace se tak dostávají věci, které spolu zdánlivě nesouvisí."

No to je jasné, tohle jsme museli vyzkoušet!

Pavla a českobudějovická radnice.

Posilněni limonádou a kouskem pečiva z oblíbeného Férkafé, jsme jako velká voda vtrhli do Domu umění na náměstí. V nástupní chodbě jsme se srazili s paní Nonicmoc. Tedy tak nějak se tam všem, kdo ji míjeli, aniž o to stáli, představovala. Po cestě Lukáš vykukoval úzkou štěrbinou a dokonce jsme viděli dvojici mladých dívek, které - nebudete tomu věřit, přešly přes Bludný kámen. To Lukáše trochu vyděsilo, ale neohroženě se hrnul vpřed.

Franta a Černá věž

Mladý milovník současného umění

Pak jsme slezli ze schodů a ocitli se v divadle. Alespoň já měl pocit, jako kdyby kašna byla někde na jevišti a tvořila kulisu k nějaké prazvláštní hře. Akustika prostoru je taky taková podivně zadušená - no musím uznat, nápad je to náramný a rozhodně to stojí za vidění!

Lukáš to taky žere.

Únava z moderní instalace

Děti, musíte k umění prostě dotáhnout.
Třebas násilím!

Většina lidí, kteří o tomhle projektu slyšeli, či jej viděli, se dost důrazně dělí na dvě části:

a)   To je krása

b)   Větší blbost nikdo nemohl vymyslet

Já za nás mohu zodpovědně prohlásit, že jsme áčkaři! A taky teď pevně s Lukášem držíme palce těm dvěma nešťastnicím, které překročily Bludný kámen, aby se dostaly v bezpečí domů. 

(Tady jsou i bezva fotky ze stavby zástěny a jak to celé vypadá zvenku.)

Sice pod mrakem, ale nálada výborná!

Kompletní skvadra z Boršova