Jako malé novoroční poděkování všem věrným čtenářům a čtenářkám našeho blogu, jsme se rozhodli přetisknout ze stránek odborné publikace: "Konceptuální umění na jihu Čech", kterou v roce 2089 vydalo nakladatelství Klenoty české historie, několik odstavců věnovaných umělci, který se v padesátých letech jedenadvacátého století proslavil po celém světě svými navýsost uměleckými fotografiemi.
Tento skvělý muž, který senzačně v letech 2054 a 5055 dvakrát za sebou vyhrál soutěž World Press Photo, se jmenuje Lukáš Jindrle a my jsme právě v této knize dohledali jeho vůbec první díla, která se zjevným talentem pořídil v útlém věku jednoho a třičtvrtě roku, na prastarý otcův fotoaparát značky Canon. Snímky doprovází svými kunsthistorickými úvahami známý teoretik umění Vlastimil Kartáček.
***
Cyklus "Zelená"
Prvním Mistrovým výtvorem, který spatřil světlo světa byl cyklus "Zelená". Pořízen v raném věku, v plné nahotě ukázal, že Mistr evidentně předčil onoho vrzala ze Salzburgu, který své první skladbičky, navíc pořízené pod tvrdým tlakem otce, sesmolil až ve svých třech letech. Pche, Mozart a zázračné dítě? Kdepak!
O zázraku lze mluvit teprve u našeho Mistra Boršovského, tohoto génia ploch, barev a tvarů. Jeho až dadaistické uchopení hry světel a stínů, kterým rozehrává fazety veškerenstva, aby je nechával promluvit ve svých vlastních tóninách, umožňuje pochopit všechny otázky, které si Člověk klade, přemítaje nad veškerenstvem a současně symbolicky i odmítnout Pochyby. Ty Pochyby, které se vynoří vždy tam, kde vzniká Veliké Dílo. Pochyby, kterých se dopouštějí malověrní, kteříž ovšem nevědí, čeho činí. Pochyby, o jejichž původu není pochyb - vznikají všude tam, kde neexistuje umění ve své krystalicky čisté formě, které ovšem právě v Mistrových obrazech zaplňuje všechny jeho póry.
 |
Orchidea Okenae
©Luky Pictures Foundation |
Zaposlouchejme se tedy do zvučného akordu 'Orchidei Okenae', tohoto hymnu na krásu květin! A nejen květin, vždyť nepřehlédnutelné uchopení prostoru jasně naznačuje, kam se pohneme dále. Ano, logika Mistrova ostřížího pohledu je neúprosná! Kam mohl dále ve svém cyklu postupovat? Kam zamířit čočku otcova fotoaparátu?
Vesmírná energie, která jakoby vytékala skrz okenní tabulky jasně naznačuje orientaci časoprostoru. Jednotlivé fotony, které vystřelují v oslavné tirádě z hvězd a galaxií, aby se nevyhnutelně lámaly o okenní tabulky, přeci zpívají árii, nad slunce jasnou! Do kuchyně!
 |
Kuchyň
©Luky Pictures Foundation |
Je to tak! Pokračování a vlastně i vyvrcholení Mistrova prvního cyklu zcela nutně zamířilo do prostoru zasvěceného přípravě pokrmů. Do svatyně dobrot a chrámu laskomin. A zde již vidíme náznak Mistrovy geniality zcela jasně! Kdopak by si nevšiml onoho později tak slavného "zastínění", na které ve své studii 'Abschirmung' poukázal německý badatel Johann Gottfried Verschwabbern? Ano, onoho zastínění, jímž náš autor vlastně vstupuje do svých děl, aby tak přikryl pouhé pomyšlení na možnosti jsoucna, skryté charakteristicky levém horním okraji.
Avšak autor nemohl v tomto svém odosobněném období setrvat příliš dlouho, na to je příliš plný života a tak již po několika minutách následuje symbolicky vstup do Říše Živých, takto do cyklu 'Červená'.
***
Cyklus "Červená"
Po odtažitém "zeleném"
cyklu, se mladý umělec rozhodl své fotografie zaplnit životem. Ano, tím
životem, jehož tep rytmicky přitakává všemu, čím procházíme. Mějme tedy na
paměti, že červená barva se, stejně jako životadárná tekutina, zjevuje všude
tam, kde tryská ona životodárná míza!
Tam, kde jásavá píseň zpěvných
ptáků probouzí jaro v krajkoví stromových žilek. Tam, kde se vlahé paprsky
odpoledního slunce prosmýkají městskou krajinou, aby prosvětlily i ty nejtmavší
koutky špínou přeplněné metropole. Ba i tam, kde nesmělý svit první večerní
hvězdy jasně sděluje laním, že přichází čas pastvy. Tam, kde dítě sotva dosahnuvší na vypínač, vnáší třpyt a jas své inteligencí ozářené tváře do tmavých a už drahnou dobu necíděných zákoutí domu.
 |
Ich
©Luky Pictures Foundation |
A po prvním obraze, stále ještě tak trochu zahleděném do sebe sama, obrací Mistr svůj objektiv ke svým dobrým rodičům. K Matce, jejíž řev ho volá z hlubin zapomnění se, k Otci, který mu je vždy připraven ve své nebetyčné laskavosti, utrhnout ty jeho uši nemytý!
 |
Můtr unt Fátr
©Luky Pictures Foundation |
Celý cyklus a vlastně i prvotní Mistrovo ukončuje opět 'zastíněný', tentokrát již barevně, obraz ve kterém jde náš hrdina proti toku času a vykonává tak svou první vzpouru proti všeobecnému směřování veškerenstva, kdy nám umožňuje nahlédnout do televize. Nikoli na její povrchní formu, ale dovnitř, proti směru digitálního vysílání, které tak neopakovatelně parafrázuje nadlidsky dokonale umístěnou ambaláží na stěně.
 |
Televíze
©Luky Pictures Foundation |
Alea Acta Est! Zrodil se nám Mistr nad mistry. Celé dílo umocňuje jakási zpětná brzda, rafinovaný odkaz na historii, totiž prastará fotografie vesnického kostelíka*, která nám říká: "Nejen do budoucnosti miřme!" A proto se zamysleme nad tímto Dílem a pohleďme odvážně - kam se nám zlíbí!
***
Redakce blogu Lukáš vám přeje hodně štěstí a zdraví v Novém roce!
____________________________________________________________
*) Jedná se o kostel stávající na návsi Kvildy, odsvěcený a stržený roku 2036, na jehož místě se nyní tyčí odvážná konstrukce vícepatrového parkoviště ve stylu multivizionarismu od předního japonského architekta Mišimy Došpajzulvezly.
