Samé radosti

S oslavami narozenin jakoby se roztrhl pytel. A tak se Lukáš zúčastnil další společenské události. Tentokrát to byla oslava čtyřicátých narozenin našeho kamaráda Standy Klokočníka z Jablonce. Popis události najdete tady. Zde najdete pár zajímavých detailů, týkajících se Lukáše. 

Jízdu autem snáší Lukáš střídavě - někdy si v klidu jede, něco si brouká a je v klidu. A pak přijdou chvíle, kdy ječí, jako by ho na nože brali už ve chvíli, kdy mu zapínáme pásy. Zatím jsme ovšem neobjevili v těchto změnách chování žádný systém, tak to prostě zkoušíme znovu a znovu. Jízdu do Jablonce jsme absolvovali ještě v horku (později se dost ochladilo) a v pátečních zácpách. Naštěstí Prahu Lukáš prospal. K mojí radosti.

Lukáš na svém prvním divadelním představení.
Hrálo se dílo: Statisticky průměrný vodák"
Sukces to byl náramný.
Nalevo Olinka, partnerka oslavence

Po cestě jej ještě na pumpě pochválil neznámý pán: "Vy máte tak povedeného syna! Já se o syna pokoušel dvakrát a marně. No tak mám holky :-)" Každopádně je Lukáš pořád ještě společenský a na cestách se mnohem víc zajímá o cizí lidi, než o vlastní rodiče. K naší radosti.

Na místě samém se Lukáš poprvé v životě podíval na divadlo a to ho tak rozparádilo, že šel spát až kolem půl jedenácté. I přesto byl na druhý den plný sil a dokázal oblažovat svou přítomností postupně úplně všechny přítomné. K jejich radosti.

Hodně si zlepšil svoje chodecké výkony - na všechny čtyři už se mu moc nechce. Snaží se o chůzi a to i když už skoro nemůže a třese se vysílením. Síly sbírá většinou na zemi. Kromě sil pak sbírá kamínky, klacíky, bahno, špínu a vodu. K matčině radosti.

Na výletě

Svou příchylnost ke všem ostatním Lukáš ukázkově ilustroval spolu se Stanďochem, kamarádem z Prahy. Sehráli spolu etudu na téma Mladý alkoholik. Pokusil jsem se jejich společnou akci nafotit a tady je výsledek. Lukášovi pochopitelně pivo zachutnalo. Ke Stanďochově radosti. 

Malý alkoholik I.
Nejprve si najdu volného strejdu a skočím mu kolem krku.

Malý alkoholik II.
Pak mu začnu něco vykládat, abych odlákal jeho pozornost.

Malý alkoholik III.
A pak se mu vrhnu na pivo.

Malý alkoholik IV.
Aby se neřeklo, dám napít i strejdovi.

Malý alkoholik V.
Chutná, Stanďochu?

Malý alkoholik VI.
Asi jo, když to tam tak leješ?!

Malý alkoholik VII.
To pití, to je taková legrace!

Na druhý den byl Lukáš zmalovaný nad obraz. Výlet se mu zase líbil a má smůlu jenom v jednom - pivo zase dlouho nedostane! K radosti lékařů i sociálního odboru.

L' Italliano bello

Protože pořád jezdím pracovně do Itálie a Pavla (o Lukášovi nemluvě) tam ještě nikdy nebyla, rozhodli jsme se, že spojíme oslavu mých narozenin s krátkým výletem někam do Itálie. Původní plány byly veliké (Benátky - Corregio - Verona), ale nakonec jsme dali přednost vodě. Rozhodli jsme se, že se podíváme k jezeru Garda.

Sirmione

Lukáš ještě na všech čtyřech

Ve středu 8.5.13 jsme se sbalili a po desáté dopolední vyrazili směr jih. Lukáš si vybral svou chvíli a zhruba od Lince do Salzburgu bez přestávky brečel a nadával: "Já tedy ne! Vy rodičové drazí si jeďte kam se vám zlíbí, ale mně do toho nemíchejte. Okamžitě mě vysaďte a dejte mi s autem pokoj." Naštěstí průjezd Německem zaspal a druhý kousek Rakouska před Innsbruckem se mu vrátila jeho pověstná dobrá nálada.

Za chvíli půjdu sám, mami!

Malý cestovatel

Voda Lukáše fascinuje

Ta ovšem rozhodně nepanovala na silnici - někde za Brennerem jsme vjeli do kolony a v té (a značném horku) popojížděli asi 2 hodiny. Takže když jsme navečer po sedmé dorazili do Sirmione, dost se nám ulevilo, že to máme za sebou. Našli jsme si prima hotel a na doporučení majitele vyrazili na první večeři v Itálii - do restaurace v místním kempu.

Malá jezerní víla

Jdeme s tátou na večeři

No, nevím co máte? Mně tu chutná všechno!

To vám bylo něco! Hrůza. Jídlo jako z konzervy, obsluha na nás mluvila - přes mojí brilantní italštinu - neustále německy, no děs. Alespoň jsme měli označené dno a už jsme od té chvíle mohli jenom stoupat výš.

Zamyšlený myslitel

A teď už jen výš!

Ve čtvrtek jsme se vydali pěšky na výběžek poloostrova Sirmione. Je tam hrad, vodní příkop a spousty, opravdu spousty turistů. Taky mraky obchůdků a kromě nich ještě spousta turistů. Lukášovi pochopitelně tenhle stav maximálně vyhovuje. Má pořád po kom koukat a navíc se ve svých 14 měsících právě rozhodl, že začne chodit a tak se měl čím pochlubit. 

Krátká chodecká etuda I.
Teď se zvednu.

Krátká chodecká etuda II.
Udělám pár opatrných kroků.

Krátká chodecká etuda III.
A plác sebou o zem.

Za své dovednosti a neustálý úsměv si neustále získával  pozornost - ať už italek, které po něm opravdu jely (vydyndal i nějakou tu pusu), nebo psů. S těmi se kamarádí bez ohledu na vzájemný poměr velikosti. V téhle pohodové náladě jsme prošli Sirmione a při návratu jsme si vybrali k obědu restauraci bez ohledu na něčí doporučení. 

Sirmione

Ten samý hrad s Pavlou a Lukášem

Takhle pěkně chodí.
Lukáš i Pavla.

Tanečník

A konečně to klaplo! Takhle jsme si už dlouho nepochutnali! Lukáš si našel další obdivovatelku a tak jsme mohli narozeniny oslavit skvostně a v klidu! Večer jsme ještě zaběhli na pizzu a Lukášova pověst se už rozšířila po celém městě. Nějaký Ital z Německa o něm mluvil, že je: sempre allegro (pořád veselý). Tak nám horký den (muselo být kolem 25 °C) pěkně utekl a prohlédli jsme, co se dalo.

Tady nám opravdu chutnalo.

Lukyho italská kámoška.

Slavnostní oběd

Spokojený strávník

V pátek ráno nás čekala cesta domů. Nejprve jsme jeli podél jezera. Tady jsme měli ještě štěstí - zácpy se tvořili hlavně v protisměru. Ale o něco později, kolem Brenneru a Innsbrucku to zase jelo pomalu. Naštěstí se počasí kazilo, ochladilo se a začalo pršet, takže Lukáš nesl celou cestu klidně. Když už se začínal nudit, sundal si ponožky a začal si hrát s nohama. Povídal si s prsty na nohou a občas si sám pro sebe udělal vtip, když si mezi prsty u nohou prostrčil prsty na rukou. To ho vždycky spolehlivě rozesmálo.

Pavla a "sopka"

Od vody Lukáš prakticky nezvedl hlavu, jak ho zajímala.

A do soustředěného pozorování vodní hladiny zapojoval Lukáš všechny kolem.

Pavla startuje.
Lukáš se blíží ke konci mola.

A v klidné pohodě jsme kolem 20:00 byli doma a odpočívali po předlouhé cestě.

Detail jezera a sopečně se tvářícího kopce.

Ciao Italia!