sobota 31. prosince 2016

Kozí prdy

Kousíček od Kaplického nádraží je mrňavá sjezdovka, které říkáme Kozí prdy. Je tam krásně, co tam tedy nezajet na poslední den roku 2016? Času jsme měli jen tak na malé sklouznutí, naložili jsme tedy děti a boby, které dostaly děti k Vánocům a už se jelo. Doma asi mínus vosum, na sjezdovce mínus dva a slunce jak v létě.

Bohužel boby si užívalo jen 50% našich dětí. Franta by z nich neslezl. Jediný způsob (vyzkoušeli jsme za vás), jak ho dostat z bobů ven bylo nastavit jim v plné jízdě nohu. To ho zaručeně převrátilo a vyklopilo. Mělo to jen dvě malé chybičky - Franta se následně vždycky rozječel a všichni dospělí na svahu mě měli za Herodese.

Lukáš si sjel jednou a přestaly ho zajímat. Asi byly moc rychlé a navíc dneska nebyl mladý pán úplně ve své kůži. Toužil vyrazit na výzkumy, takže jsme se po několika Frantových a později Frantových a máminých jízdách vydali do kraje. Po cestě jsme stavěli sněhuláka (výška dobrých 8 cm), pozorovali daňky (v oboře), koupali se ve sněhu a nakonec se naše výprava rozdělila. Máma s Frantou se vrátili nejkratší cestou, my s Lukášem pokračovali strašně těžkým terénem dál. 

Ale únava vykonala své a Lukáš se k autu sotva doplazil. Pak jsme se vydali směr Budějovice. Prababička uvařila speciálně pro Lukáše jeho oblíbenou "svíčku" s brusinkami. Teď je půl třetí odpoledne a 100% dětí spí, nebo se o to alespoň pokouší, aby měli sílu na silvestrovské oslavy.


První a poslední společná jízda.

Frantu to vážně baví.

O tom není sporu.

Pavla mi hubuje, že jsem Frantu převrátil a nebo nechal ujet do škarpy.
Nebo obojí.

Frantovi je ale úplně šumák.

Lukáš nebyl ve formě.

Máma řídit umí!

Co s tebou, Luky?

Postavíme sněhuláka!

Postavíme sněhuláka, kterej v noci nehuláká.
Kterej děti nebije, nekouří a nepije!

To jsou rukavice, co?!

Franta s nadějí hledí do nového roku.

Lukáš ve svém živlu - při sběru klacků.

Tady je ve svém živlu zase táta.

Jó, led a sníh!


Skupina A se loučí.


Hrdinové klopýtají dál.

Ale sil už moc není.

K autu dojdu, kdybych se měl plazit!!! 




Přejeme všem krásné výhledy do nového roku!!!



pondělí 26. prosince 2016

Magyar Karácsony

Blíží se konec roku a na Vánoce celá naše rodiny vždycky zmizí z dosahu lidí, úklidů, vaření, pečení, zdobení a celkového chystání atmosféry. Ano, my jsme ti srabi, kteří když většina lidí rozžíhá čtvrtou svíci na adventním věnci, startujeme auto a jedeme pryč. Zatím jsme si většinou vybírali hory, ale globální oteplování vede na body, a když jsme měli loni Vánoce na Kvildě a na blátě, převzali jsme iniciativu a jeli rovnou tak trochu za teplem. Do Maďarska.


Balaton v zimě

Lukáš prosekal led a skočil😊

A když do Maďarska, kam jinam, než k termálním pramenům, a to k městu, které se po termálech jmenuje - Hévízu. Ovšem voda v Hévízu smrdí a je horká až moc. Proto jsme s ohledem na naše dva malé pacholky vybrali rodinný hotel Kolping v Alsópáhoku. Beztak je to odtud do Hévízu, co by kamenem dohodil.

Hotel Kolping

Všechny budovy náležející k hotelovému komplexu
jsou propojeny vyhřívanou chodbou.
 

Cestu jsme pojali jako cíl. Proto jsme to vzali s malou zajížďkou přes Rakousko. Jako hlavní atrakci prvního dne jsme si vybrali Wels, kde jsem musel vyřídit nějaké pracovní záležitosti a přitom jsem rodině konečně s hrdostí ukázal 5D kino, které vyrábíme. Díky pochopení našeho zákazníka mohla celá rodina podívat na filmové dobrodružství kohouta, myšáka, slona a ještě dalších dvou neidentifikovatelných zvířat. Náramná podívaná.

Zřejmě je ale dopad těchto atrakcí na nervový systém nepřímo úměrný věku. Franta odmítl brýle pro 3D vidění a film dokoukal komplet. Jediné, co ho zajímalo, kde je v té tmě v kině schovaná máma. Lukáš to měl naplno i s brýlemi. Film skončil a on prohlásil: "Dobrý." Pavla po projekci odevzdávala brýle se zvláštním výrazem. Ptal jsem se a odpověděla jediné: "Masakr." Podotýkám, že šlo o film zhruba na úrovni příběhů Toma a Jerryho. 

Pak následoval zdlouhavý přesun přes Vídeň do hloubi maďarské puszty. Náš předpoklad, že jedeme za teplem moc nevyšel. Bylo kousek pod nulou, ale aby to nebylo moc zimní, bylo zataženo, mračna se válela po zemi a bylo celkově dost hnusně. To nám vydrželo až do konce pobytu. Ale postupně jsme si zvykli.

Hotel samotný byl opravdu rodinný. Nechtěl bych tam být bez dětí. Jakmile se z vašeho pokoje neozývá řev či pláč, už vám volají z recepce s obavami, jestli se vám něco nestalo. Při snídani jsou napomínány rodiny, které nedokážou rozházet rohlíky dál, jak metr od stolu a omluvit vás může jen marmeláda rozmazaná po čerstvě vymalované zdi. Toto naše děti intuitivně vycítily a nebyly s nimi v tomto ohledu žádné potíže.

S Lukášem jsme sehráli u první večeře pantomimické vystoupení , při kterém jsme si servírovali z nádob namalovaných na zdi a druhou večeři jsme ozdobili tancem s kyselou okurkou. Myslím, že jsme patřili k oblíbencům personálu.


My se u stolu chovat umíme!

Teda skoro.

Marmeláda.

Čokoláda

Čaj, rum, bum

V nabídce byla spousta programů, ovšem z velké části pro maďarsky hovořící děti. Takže to by z naší rodiny mohl splnit jedině Franta, který si rozumí s každým. Proto jsme využili jen něco - například první den jsme se parádně vylítali na šlapacích motokárách pod heslem: jezdí celá rodina. 


Závodníci

Závozníci

Máma běhající.

Máma tlačící.

Bravurní ovládání vozu

Franta ale umí řídit taky!


Protože z Alsópáhoku je to jenom kousek do Hévízu a z něj zase k Balatonu, chystali jsme se, že si pořádně zabruslíme. No chystali, doufali jsme, že si někde na břehu půjčíme brusle a pořádně si sjedem. Ale Balaton v zimě... Mělo to prostě pár háčků. Ten první - sice byla lezavá zima, ale aby jezero zamrzlo, to ne. Našli jsme malinkou zátočinku, kde se už evidentně ten den bruslilo, měla rozměry asi 5 x 5 metrů. Ale ouha, kdepak si tady půjčit brusle? Celé okolí Balatonu je v zimě hybernované. Nenarazíte na jedinou otevřenou hospodu, pod slunečníky neuvidíte ani nohu a tak jediný, s kým by se dalo v té slotě pokecat jsou kachny.


Pupendovský Balaton

Jediní místňáci

Děti, užívejte prázdniny!

Žádná tlačenice na atrakcích


Naštěstí hotel nabízí asi padesát devět různých bazénů s teplotou vody + 42 °C a víc. A tak jsme veškerá odpoledne a některé večery trávili ponořeni do teplé vody, naštěstí nesmrdící a děti pilovaly svůj plavecký styl. Franta si troufal i do hlubokého bazénu a Lukáš se postupně začal nadechovat mezi jednotlivými tempy. Ještě chvilku a bude plavat jako ryba.


Plave celá rodina I.

Lukáš možná bude akvabela

Má pořádný tělo!

Pod vodou je jako doma

Pořádný nádech

Plave celá rodina II.

Možná to tak úplně nevypadá, ale z vody se Frantovi nechtělo.

Plave celá rodina III.

Závodní styl jedna báseň

Na Štědrý den jsme si vyrazili do města. Hévíz toho ovšem kromě smradlavé vody moc nenabízí. Je tam park se spoustou zajímavých stromů, několik soch, náměstíčko s předraženým punčem a velkým stromečkem a k tomu pár východoasijských turistů. My využili všechny atrakce, jen s asijci jsme ani nepokecali. Ti vždycky vystoupili z okna, nechápavě zamrkali, udělali od boku pět šest fotek a zmizeli. To inspirovalo Lukáše, který mi zabavil foťák a dal se taky do díla.


On the Road.

Lukášovy fotky I.

Lukášovy fotky II.


Lukášovy fotky III.

Lukášovy fotky IV.

A jdeme domů.

Štědrá večeře proběhla u slavnostně prostřených stolů. Kdo ovšem nenaskočil na vlnu slavnostní nálady byli opět pánové Lukáš a František Jindrlovi. Opět předvedli několik překrásných kreací na téma: "Věděli jste, na co všechno se dá použít jídlo?" A tak jsme raději po výborném halászlé a losososovi vypadli do pokoje.

Dětem fakt chutnalo!

Tohle je u nás normální.

Blbnutí u večeře nás nerozhází.

A opět se aparátu chopil Lukáš.
Sledujte ty pokličky na stropě!
 

Lukáš mrknul i do kuchyně.

Franta miluje delfíny.

Po cestě z večeře jsme zaskočili do hracího hradu.

Ale pozdě! Ježíšek nás předběhl! Zase jsme ho nestihli. Tak aspoň mrknem na dárky! Lukáš dostal jednu členku jeho superoblíbené Superosmy, knížku a hrací karty. Franta autíčko, máma náhrdelník a táta knížku. Největší radost měl Franta, s autem musel jít i na kutě.

Ježíšek nám tu něco nechal!

Dokud jsou nerozbalené, jsou všechny moje!

Hlavní rozbalovač

Franta se už zmocnil auta.

Superosmu miluju!!!

Vidíte tu krásu?!

Některé dárky rodiče fakt potěší!

Bez auta spát NEBUDU!!!
  

Nakonec zbyla jen dlouhá cesta domů. Vyhnuli jsme se námraze, projeli Rakouskem, kde foukal vítr asi tisíc metrů za hodinu a doma na nás čekal zbytek dárků. Kromě jiného dostal Lukáš flétnu. Začal "hrát" a moc mu to nešlo. Pavla ho uklidnila, že Ježíšek přinesl i noty, na což odpověděl: "Aha. Tak to nevadí, žer mi to na flétnu nejde. Budu hrát na noty."

Šťastné a veselé!