pondělí 21. března 2016

Máme doma mimoně!

Tak je to jasné - máme doma mimoně! Dva vyrobil děda Fík ze dřeva a dva my s Pavlou. Schválně jestli poznáte, který je který!


Franta v mimoňovkém převleku, i když...

... i když, on převlek vlastně vůbec nepotřebuje.
A ta gesta!!!

Mimoní rodinka.

neděle 20. března 2016

Šlapací kolo

Dneska přišel velký den - velice nenápadně, na kole půjčeném od Barči, se dneska Lukáš skoro sám naučil jezdit na šlapacím kole.

Občas se musí koukat víc na nohy, než na cestu, ale...


Nejdřív mu trochu pomohl soused Honza. Ten s ním absolvoval dvě jízdy po naší ulici. Pak následovala přestávka, během níž si Lukáš s Barčou povídali a hráli. Já mezitím něco kutil v garáži a stojím u brusky, když najednou na mě volá sousedka Šárka: "Vítku, koukej!"  a ukazuje na ulici.

...ale víceméně už to jde.


Po ní drandí Barča a v závěsu za ní Lukáš. Úplně sám!

Pak jsme trochu zapracovali na rozjezdech, občas Luky nejede úplně ideálně, ale základ tam je! 


Hurá, hurá, hurá!!!

Lukáš jezdí!!!

A ještě video:


sobota 12. března 2016

Konec dortu

A máme po dortu. Lucky slavný lentilkový zázrak, který dostal Lukáš ke svým čtvrtým narozeninám odolával dlouho i zubu času i zubům Lukášovým. V průběhu dní se ukázalo, že umístění lentilkové mezivrstvy do spodní části dortu nebylo úplně vhodné. 

Dort od Lucky = epesní ňamka.

Stalo se totiž, že na dort přišla s Lukášem mlsat kamarádka odnaproti Barča a společně se dali do těžké hornické práce a prakticky celý zbytek dortu poddolovali. Tak dlouho vyhrabávali lentilkovou část, až se jim vrchní máslová polevová krusta zřítila a hrozilo zasypání nebohých dětí.

Jako ze žurnálu.

Tuto situaci jsme ještě zachránili, ale po dalších dvou dnech, bylo jasné, že dort se loučí se životem. Poslední, kdo jej ochutnal byl Lukáš, který se podělil s dědou. A pak už byl... Konec. Náš milovaný dort odešel na onen dortový svět ve čtvrtek 10. 3. 2016, vě věku krásných nedožitých pěti dní. Už se Lucko těšíme na nový.

neděle 6. března 2016

Velkej chlap

Lukáš se dneska vzbudil a když jsme mu připomněli, že jsou mu 4 roky, zhodnotil situaci slovy: "Tak, to už jsem velkej chlap." A taky, že je. Popřát mu přišla celá rodina.

Přišli - strejda Honza s Helenkou a Matějem - ten byl zprvu zaskočen spoustou lidí, ale brzy se rozkoukal. Prababička Milena s babičkou Milenou a dědou Honzou. A taky děda Fík a sestřenice Lucka. 


Matěj se zprvu trochu ostýchal.

Lucka upekla Lukášovi dort. A vzala to málem jako vědeckou práci - z její přípravy jsem získal jenom plán dortu. Ale kromě něj měla ještě rešeršní studii na téma historický význam máslového krému v dějinách dortu a taky podrobný návod na pečení, který začínal sklizní jakostního obilí a mletí té nejlepší mouky. Ovšem výsledek byl dokonalý, byť se nakonec od plánu trošku odchýlila. Taková lentilková mezivrstva, ňam. Ta překvapila úplně všechny. 


Jedna stránka z Lucky padesátistránkového elaborátu.

To je MŮJ dort!!! Je na něm lentilkma napsáno, že jsou mi čtyři.

Sfouknuto.

Lukáš má na matematiku talent - ale má radši písmena, než čísla. Tak ze čtyřky vyrobil písmeno L, jako Lukáš.

Řez dortem.


Od babičky a dědy z Máje Lukáš dostal knížky, které si kromě Lukáše užiju moc i já.


Něčím překvapený děda Fík.

Tady jsou skoro všichni.

Ještě s mámou.


Honza, Helenka a Matěj dali Lukymu nádherné autíčko (Lambordžíny).

No a Lucka přinesla kromě toho dortu, i ďábelský dar - krabici plastelíny. To si zase užijeme :-). Čím víc přijde dárek zajímavý dítěti, tím víc potrápí rodiče. A navíc ještě knížku o dinosaurech. Ta mi dá. Jejich jména totiž budu muset umět nazpaměť. To mi Lukáš neodpustí. Už teď se těším, jak budu biflovat třeba takového diluviálního netopejra, který se jmenuje QUETZALCOATLUS. Ani pořádně nevím, jak se to čte.  


Plastelína byla ihned použita.

No a děda Fík vyrobil dva Lukášovy oblíbené Mimoně. Už jsou v místnosti, o které děda prohlásil, že ji nazýváme pracovna, jenom proto, že pravý název by mohl narušit mravní výchovu mládeže. No - přiznávám, že úplně uklizeno tam nemáme. Ale my na ukklízení nemáme pro samou práci vůbec čas.


Mimoni made by Fík

V průběhu oslavy se přidal i Franta, který do té doby vychrupoval pod oknem, na terase.


Když se hosté rozešli, zbyli doma jen Lukáš, Franta a Lucka. A do mrtě využili vše, co se dalo. Nejvíc je bavily konfety - roztrhali je k mámině radosti na asi půl centimetru dlouhé kousíčky. Tato drť pokryla podlahu v obýváku a krásně se po ní běhalo a padalo.

Konfetová drť - to je panečku hračka!

Maskovaný ďáblík, jeho bratr a sestřenka.

Tak, už jsou mu čtyři.

Lucka - nejlepší hlídací služba ve Vesmíru.


A navečer, ve vaně, Lukáš prohlásil: "A prababička mi dala hezkou, krásnou a milovanou kytičku!" Myslím, že se mu oslava moc líbila. A z dárků má opravdu radost. Děkujeme všem!

pátek 4. března 2016

Z pastě

Dneska odpoledne jsme si s Lukym vymysleli, že se mrkneme na naše utajené místo, kterému říkáme Hadí ostrov. Je to houština, ve které rostou prapodivné stromokeře, všude mech a polámané ztrouchnivělé klacky. Prostě celkově dost tajemný kout lesa.

Jenže jsme šli zkratkou a tak jsme tam byli moc brzy. Co teď?

To dáme, táto.


Padlo odvážné rozhodnutí, že prozkoumáme kaňon, který začíná kousek pod naším Hadím ostrovem. Nejprve krátký sešup po zadku a když jsme se zvedli a rozhlédli, Lukáš prohlásil: "Tak. A jsme v pasti. Odsud se nikdy nedostanem.


V pasti

Poměrně těžko prostupný terén.

Lukáš má pro strach uděláno.


Naštěstí jsme pořádní chlapi a bojovníci a tak jsme se odvážně drali vpřed, směrem dolů. Překonali jsme nespočet vývratů, kamenných polí, občas podlézali stromy, které přes kaňon vedly jako ohromné mosty a najednou se údolíčko před námi otevřelo. A jsme z pastě venku!!! (Lukáš skloňuje pasť - z pastě...) Ovšem tomu kaňonu už jméno zůstalo "Pasť"

Tajemná místa máme rádi.


Prošli jsme ještě podél potoka, kde jsme omrkli kytky rašící z listí (jaro je tady!) a podél Vltavy zpátky domů. Abychom nešli s prázdnýma rukama, Lukáš utrhl ze stromu strááášně dlouhej provaz. Protože neumí moc dobře "R", říká mu "povaz". A protože připomíná dlouhého hada, nakonec jej pojmenoval "pohad".


Táto, vyfoť mě tak, aby bylo vidět, jak je pohad dlouhej.

Jaro je tu.


Tak takhle my se v pátek odpoledne na jaře máme.