Lukáš se začal nořit do tajů češtiny. Jaksi samovolně
objevil, že v našem rodném jazyce funguje něco jako vzory. A hned si sám začal
odvozovat tvary, které navazují na slova, našemu lingvistovi již známá. Logiku má naprosto neprůstřelnou a jasnou. Má tři jednoduchá
pravidla:
- Odposlechnu si originál.
- Vytvořím vlastní verzi a podlé té tvaruji všechna ostatní slova.
- Protože čeština je jazyk výjimek, sem tam si do zaběhnutého řádu střihnu něco osvěžujícího.
Celý postup nyní názorně ilustrujeme na příkladu:
Ad. 1: odposlech
originálu: "Lukáši, řekni 'máma'."
Odpověď: "Máma."
Ad. 2: tvorba vlastní
verze: "A teď, Lukáši, řekni
'maminka'." Odpověď: "Mamíma".
Naprosto stejně následně tvoří dvojice slov:
táta -
tatíta
bába - babíba
Ad. 3: odchylka z pravidla:
Když ale zákonitě dojde na dědečka, Lukáš náhle vykolejí ze zaběhlého systému.
Krátce se zamyslí a namísto očekávatelného "dědída" ze sebe náhle vysype:
"Dědek!"
Rodina, zvláště mužská část v tu chvíli pochopitelně jásá,
co nám to tu roste za nového Jungmanna.
Žádné komentáře:
Okomentovat