Budeme se cachtat?

Lukášovo oblíbené slovo je "cachtat". Znamená to, že se sbalíme a jedeme do bazénu. Těch už poznal několik a myslím, že zrovna ten v Krumlově má hodně rád. Kromě toho, že mu tam do toho nikdo nekecá, se občas sveze na lodi a navíc s námi jezdí sestřenice Lucka, kterou má Lukáš moc rád. 

To je ale dvojka!

Lukášův program je jasný - nejdřív se vykoupe, což doprovází radostným křikem, pak si zaplave s Luckou a nakonec si vyleze k tátovi na loď a následuje kolečko kolem bazénu a pak nejsložitější cvik, eskimování a plavání pryč od lodě. To už jsem tady jednou ukazoval, tak teď jen pár fotek.

Kontrola teploty vody.

A šup do vody.

Jé. Tamhle jede táta na lodi.

Plaveme za ním, mami!

Nad vodou mi to nejde, tak k němu poplavu pod vodou.

A aby z toho Lucka taky něco měla, začali jsme jí učit jezdit na lodi. A protože největší strach má většina lodí ze cvaknutí, začali jsme tím, že padá do vody a pomalu si to začíná taky užívat.

Nejprve cvičná jízda.

Poslední úsměv.

A šplouch pod vodu.

A protože by hned vyplavala, je třeba ji pod vodou trošinku přidržet.

Hahaha, vidíš, nic to není.

No jo, jde to!

Vážně, paráda!

A úplně nakonec začínáme i s eskimováním. Zatím zkoušíme správné vylehnutí na zadní palubu. Namísto pádla poslouží kamarád Petr a jak vidno, Lucka už loď zvedá docela slušně...

Správný poleh.

Klidné přetočení do vody.

A nahoru.

Vodník!

A to je všechno. Za čtrnáct dní zase jedeme!!!

A domů!

Odzimováno

Zima skončila.Snad. My jsme každopádně využili jejího zaváhání a rozjeli se na Lipno, abychom chajdu vyvětrali, napustili vodu, vymetli mrtvé mouchy a trochu si odpočali. Kromě toho posledního bodu, nám to krásně všechno vyšlo.

Kamarádi, budeme se válet!

Ano, na první fotce to skutečně vypadá tak, že jsme se povalovali, ale kdeže. Lukáš vydržel v posteli asi deset minut s mámou a přesně 3 minuty a 25 vteřin s tátou. Pak mě nechal svému osudu a vyrazil na průzkumy.

Průzkumníci, průzkumníci, ostřílení vlci,
Mají hvězdu na čepici, mají hvězdu v srdci!

Popadl babičku a hurá do lesa! Ale jakmile vkročil do velebného chrámu vysokého smrkového háje, rozběhl se jako utržený ze řetězu a na babičku odmítal počkat.

Babi, musíš chodit takhle.

Ještě, že mám mamka mladý nohy. Natáhla krok, popadla našeho průzkumníka za flígr a umravnila ho. Mámu, tu on poslechne. 

Náhle slušný a vychovaný mladý muž.
(Na dostřel od máminy pravačky.)

A tak jsme v dobrém rozmaru došli až k jezeru. No to je něco. Takový vody pohromadě, to asi musí každej pochopit, že je zapotřebí do ní naházet spoustu kamínků, opláchnout si ruce a trochu zmáčet nohavice.

Podívej mami, to je vody!

Všechno ti to ukážu, mami. Já tomu totiž moc rozumím.

"Jé!"
Momentálně Lukášovo nejpoužívanější slovo.

Lipno je letos poněkud bez vody.

Ještě chvilku. Prosím.

Ale všechno krásné musí jednou skončit. A tak i zbojnický synek Lukáš dostal jasný rozkaz k ústupu z bojiště směrem na základnu. Moc nadšeně ho nepřijímal, ale na pochod nahoru k chatě se nakonec vydal.

Naštvali jste mě! Domů jdu jen z donucení, aby ste věděli.

Ale aby byl připraven na výpady ze zálohy, po zuby se ozbrojil a kryl nás udatně až do konce. 

Braň se, mámo!

Nemysli si, že vedeš ty mě. Je to obráceně!

A já si marně lámu hlavu, jestli je to Mistr Yoda z Hvězdných válek, čaroděj Gandalf z Pána prstenů anebo jen nějaký bezejmenný udatný ninja z japonského období Heian.

Já jsem malý samurájek, sotva si meč nesu...