Odzimováno

Zima skončila.Snad. My jsme každopádně využili jejího zaváhání a rozjeli se na Lipno, abychom chajdu vyvětrali, napustili vodu, vymetli mrtvé mouchy a trochu si odpočali. Kromě toho posledního bodu, nám to krásně všechno vyšlo.

Kamarádi, budeme se válet!

Ano, na první fotce to skutečně vypadá tak, že jsme se povalovali, ale kdeže. Lukáš vydržel v posteli asi deset minut s mámou a přesně 3 minuty a 25 vteřin s tátou. Pak mě nechal svému osudu a vyrazil na průzkumy.

Průzkumníci, průzkumníci, ostřílení vlci,
Mají hvězdu na čepici, mají hvězdu v srdci!

Popadl babičku a hurá do lesa! Ale jakmile vkročil do velebného chrámu vysokého smrkového háje, rozběhl se jako utržený ze řetězu a na babičku odmítal počkat.

Babi, musíš chodit takhle.

Ještě, že mám mamka mladý nohy. Natáhla krok, popadla našeho průzkumníka za flígr a umravnila ho. Mámu, tu on poslechne. 

Náhle slušný a vychovaný mladý muž.
(Na dostřel od máminy pravačky.)

A tak jsme v dobrém rozmaru došli až k jezeru. No to je něco. Takový vody pohromadě, to asi musí každej pochopit, že je zapotřebí do ní naházet spoustu kamínků, opláchnout si ruce a trochu zmáčet nohavice.

Podívej mami, to je vody!

Všechno ti to ukážu, mami. Já tomu totiž moc rozumím.

"Jé!"
Momentálně Lukášovo nejpoužívanější slovo.

Lipno je letos poněkud bez vody.

Ještě chvilku. Prosím.

Ale všechno krásné musí jednou skončit. A tak i zbojnický synek Lukáš dostal jasný rozkaz k ústupu z bojiště směrem na základnu. Moc nadšeně ho nepřijímal, ale na pochod nahoru k chatě se nakonec vydal.

Naštvali jste mě! Domů jdu jen z donucení, aby ste věděli.

Ale aby byl připraven na výpady ze zálohy, po zuby se ozbrojil a kryl nás udatně až do konce. 

Braň se, mámo!

Nemysli si, že vedeš ty mě. Je to obráceně!

A já si marně lámu hlavu, jestli je to Mistr Yoda z Hvězdných válek, čaroděj Gandalf z Pána prstenů anebo jen nějaký bezejmenný udatný ninja z japonského období Heian.

Já jsem malý samurájek, sotva si meč nesu...