Na začátku září jsme vyrazili v maximálním obsazení na dovolenou do Chorvatska. Byla to veliká výprava - z Budějc vyrazila tři auta. My jeli všichni, vůz číslo dvě obsadili Honza+Helenka+Matěj a v posledním jeli děda a babička z Máje.
A protože si Pavla všimla, jak se mi líbí ve Vodici a vzhledem k tomu, že letos jsem tam byl zatím jen třikrát, padla naše volba na apartmán s kreativním pojmenováním "Dalmacija". Ubytování to bylo vynikající, mělo jen jednu malou chybu.
Maďarští majitelé apartmánu z neznámých důvodů vyšlechtili speciální odrůdu komára pisklavého. Ta se vyznačuje téměř neviditelností, absolutně tichým letem a o to horšími následky jejich bodnutí. Na druhou stranu - okna k moři, kam to bylo jen 100 metrů a cestu k moři komplikoval jen bazén, který byl v polovině cesty. Co víc si přát?
 |
| Svačinka na terase. |
A přestože léto už pomalu končilo, panující vedra jasně určila běh věcí příštích. A my se mohli celý týden naplno věnovat těm nejlepším zábavám, co jsou. V podstatě jsme si jen vybírali, zda se budeme koupat v moři, nebo v bazénu, jestli budeme odpočívat někde ve stínu, nebo pádlovat v nejkrásnějších místech Jadranu.
První opravdová výprava na kajaku vedla do Vodice. Úplně vzadu, v komoře pádloval Lukáš, před ním jsem seděl já a vepředu vyhlížel nebezpečí děda Honza. Ujeli jsme strašně daleko a bankomat (který byl jedním z našich cílů) jsme našli jedna-dvě. Po cestě zpátky jsme se navíc krásně vyhnuli srážce s padákem taženým motorákem, takže i o napětí nebyla nouze.
 |
| Před první výpravou. |
 |
| V polovině cesty - u bran Vodice. |
 |
| Moc nechybělo a nabrali nás. |
Výprava číslo dvě byla mnohem ambicióznější. Dědu Honzu vystřídala na přídi máma a namísto podél břehu, jsme vyrazili přes moře. Přejeli jsme velikej kus moře a šťastně dopluli na ostrov Prvić. Ten se vyznačuje mrňavým, kouzelným přístavem, kterému všichni říkáme taky Prvić, ačkoli se jmenuje Šepurine. Tak, aby popis byl jasný i pro naše pádlovací kamarády, zůstanu u názvu Prvić.
 |
| Výprava č. 2 právě začala. |
 |
| Zdravíme z výletu. |
 |
| V Prviči, co se nejmenuje Prvič. |
Tenhle Prvić, co vlastně není Prvić, se vyznačuje neuvěřitelně pohodovou atmosférou, dvěma až třemi hospůdkami a ve všech mají základní letní potraviny: zmrzlinu, kafe a pivo. A kdo přepádluje moře, ten si odměnu opravdu zaslouží!
 |
| Letní radosti I. |
 |
| Letní radosti II. |
 |
| Lukáš zahlédl zvon. |
 |
| Dvě modelky. |
 |
| Ještě jednou z Prviče. |
Kromě pádlování jsme hlavně plavali. Lukáš zjistil, že moře je slané moc, a tak dával přednost bazénu. Ačkoli jsme na plavecký výcvik přestali chodit, opřel se do toho sám a tak celý ten týden znovu a znovu skákal do bazénu, který byl hluboký asi metr a půl.
A po pár dnech už bazén přeplaval. Jenže se neuměl ještě chytat břehu a tak jsem celé ty dny prostál proti vlezu do bazénu, vždycky když ke mně doplaval, jsem ho chytil, otočil a poslal zpátky. Takže jsem prakticky bez pohybu strávil asi 120 hodin ve vodě. Že jsem se nachladil a chytil rýmičku, asi není třeba poznamenávat, ale za tu zábavu to stálo.
 |
| Bazén I. - podvodní svět |
 |
| Bazén II. - podvodní svět trochu jinak |
 |
| Bazén III. - občas je třeba se vynořit a nadýchnout |
 |
| Bazén IV. - občas i Luky odpočívá. Ne na dlouho! |
 |
| Bazén V. - a přidali se příbuzní - Matěj a Honza |
 |
| Bazén VI. - a už plavu i v kruhu |
 |
| Bazén VII. - bez pomoci jdu zatím rychle ke dnu |
 |
| Bazén VIII. - Honza a Matěj v klidu |
 |
| Bazén IX. - to je prostě pohoda! |
František se ještě neumí bránit, ten se tedy potápěl s mámou v moři. A všechny nás potěšil, vypadá to, že si s vodou bude také rozumět. Žádné strachy, pořád se usmíval a vůbec se mu z teploučkého moře nechtělo.
 |
| Moře I. - František a máma mají radši slanou vodu. |
 |
| Moře II. - občas z nich není vidět skoro nic |
 |
| Moře III. - takhle vypadá RADOST |
 |
| Moře IV. - František je taky vodomil |
 |
| Moře V. - a nebojí se ani pod vodou |
Třetí výprava na kajaku byla asi nejzajímavější. Byla to totiž výprava za pokladem. Původně jsme jeli podle mapy, kterou jsme našli v křivolakých uličkách Vodice (je namalovaná na kostelu), ale tuto mapu jsme nakonec mírně modifikovali.
 |
| Pirátská mapa. Je na ní i poklad, ale ví o něm jen táta. |
Takže jsme vyrazili kolem bílého kamene na dně, směrem k tajemné budově. Pak jsme zatočili doprava, abychom se vyhnuli blížícím se pirátům a začali pečlivě propátrávat mořské dno. Vylovili jsme mraky ježků, kyjovek a další havěti a náhle jsme dostali k veliké borovici. Každý ví, že poklady bývají zrovna pod takovými stromy a tak jsme kolem ní začali hledat a - bingo! Byl tam poklad!!! Bonbóny a nějaká čokoláda. To bylo radosti.
Po vyzvednutí té nádhery jsme pokračovali do NePrviče a po kávičce, zmrzlině a pivu zase domů. Výprava za pokladem byla nádherná a Lukáš na ní bude dlouho vzpomínat. Přes zimu namalujeme ještě mapu, aby vždycky věděl, kde je ostrov pokladů.
 |
| Jo, tady byl ten poklad schovanej! |
 |
| Naposledy v Neprviči. |
 |
| Naše zbraně. Lukyho je puška nahoře a meč vlevo. Na mě zbyl meč, co je dole a červenej nůž. |
A to už se náš čas v Chorvatsku nachýlil. Zbyla nám ještě pěší výprava s dědou a babičkou do Vodice. Byla opravdu vyčerpávající a jediný, kdo ji přežil v pohodě byl František. Jak by taky ne, když se vezl v kočáře!
 |
| Pěšky do centra Vodice? Námaha! |
 |
| Sv. Rodina :-) |
A na kostele ve Vodici zazvonil zvonec a prázdnin byl konec. Jsem zvědavý, kam pojedeme příště!
