Vodice

Na začátku září jsme vyrazili v maximálním obsazení na dovolenou do Chorvatska. Byla to veliká výprava - z Budějc vyrazila tři auta. My jeli všichni, vůz číslo dvě obsadili Honza+Helenka+Matěj a v posledním jeli děda a babička z Máje.

A protože si Pavla všimla, jak se mi líbí ve Vodici a vzhledem k tomu, že letos jsem tam byl zatím jen třikrát, padla naše volba na apartmán s kreativním pojmenováním "Dalmacija". Ubytování to bylo vynikající, mělo jen jednu malou chybu.

Maďarští majitelé apartmánu z neznámých důvodů vyšlechtili speciální odrůdu komára pisklavého. Ta se vyznačuje téměř neviditelností, absolutně tichým letem a o to horšími následky jejich bodnutí. Na druhou stranu - okna k moři, kam to bylo jen 100 metrů a cestu k moři komplikoval jen bazén, který byl v polovině cesty. Co víc si přát?

Svačinka na terase.

A přestože léto už pomalu končilo, panující vedra jasně určila běh věcí příštích. A my se mohli celý týden naplno věnovat těm nejlepším zábavám, co jsou. V podstatě jsme si jen vybírali, zda se budeme koupat v moři, nebo v bazénu, jestli budeme odpočívat někde ve stínu, nebo pádlovat v nejkrásnějších místech Jadranu.

První opravdová výprava na kajaku vedla do Vodice. Úplně vzadu, v komoře pádloval Lukáš, před ním jsem seděl já a vepředu vyhlížel nebezpečí děda Honza. Ujeli jsme strašně daleko a bankomat (který byl jedním z našich cílů) jsme našli jedna-dvě. Po cestě zpátky jsme se navíc krásně vyhnuli srážce s padákem taženým motorákem, takže i o napětí nebyla nouze.

Před první výpravou.

V polovině cesty - u bran Vodice.

Moc nechybělo a nabrali nás.

Výprava číslo dvě byla mnohem ambicióznější. Dědu Honzu vystřídala na přídi máma a namísto podél břehu, jsme vyrazili přes moře. Přejeli jsme velikej kus moře a šťastně dopluli na ostrov Prvić. Ten se vyznačuje mrňavým, kouzelným přístavem, kterému všichni říkáme taky Prvić, ačkoli se jmenuje Šepurine. Tak, aby popis byl jasný i pro naše pádlovací kamarády, zůstanu u názvu Prvić.

Výprava č. 2 právě začala.

Zdravíme z výletu.

V Prviči, co se nejmenuje Prvič.

Tenhle Prvić, co vlastně není Prvić, se vyznačuje neuvěřitelně pohodovou atmosférou, dvěma až třemi hospůdkami a ve všech mají základní letní potraviny: zmrzlinu, kafe a pivo. A kdo přepádluje moře, ten si odměnu opravdu zaslouží!

Letní radosti I.

Letní radosti II.

Lukáš zahlédl zvon.

Dvě modelky.

Ještě jednou z Prviče.

Kromě pádlování jsme hlavně plavali. Lukáš zjistil, že moře je slané moc, a tak dával přednost bazénu. Ačkoli jsme na plavecký výcvik přestali chodit, opřel se do toho sám a tak celý ten týden znovu a znovu skákal do bazénu, který byl hluboký asi metr a půl. 

A po pár dnech už bazén přeplaval. Jenže se neuměl ještě chytat břehu a tak jsem celé ty dny prostál proti vlezu do bazénu, vždycky když ke mně doplaval, jsem ho chytil, otočil a poslal zpátky. Takže jsem prakticky bez pohybu strávil asi 120 hodin ve vodě. Že jsem se nachladil a chytil rýmičku, asi není třeba poznamenávat, ale za tu zábavu to stálo.

Bazén I. - podvodní svět

Bazén II. - podvodní svět trochu jinak

Bazén III. - občas je třeba se vynořit a nadýchnout

Bazén IV. - občas i Luky odpočívá. Ne na dlouho! 

Bazén V. - a přidali se příbuzní - Matěj a Honza

Bazén VI. - a už plavu i v kruhu

Bazén VII. - bez pomoci jdu zatím rychle ke dnu

Bazén VIII. - Honza a Matěj v klidu

Bazén IX. - to je prostě pohoda!

František se ještě neumí bránit, ten se tedy potápěl s mámou v moři. A všechny nás potěšil, vypadá to, že si s vodou bude také rozumět. Žádné strachy, pořád se usmíval a vůbec se mu z teploučkého moře nechtělo.

Moře I. - František a máma mají radši slanou vodu.

Moře II. - občas z nich není vidět skoro nic

Moře III. - takhle vypadá RADOST

Moře IV. - František je taky vodomil

Moře V. - a nebojí se ani pod vodou

Třetí výprava na kajaku byla asi nejzajímavější. Byla to totiž výprava za pokladem. Původně jsme jeli podle mapy, kterou jsme našli v křivolakých uličkách Vodice (je namalovaná na kostelu), ale tuto mapu jsme nakonec mírně modifikovali.

Pirátská mapa. Je na ní i poklad, ale ví o něm jen táta.

Takže jsme vyrazili kolem bílého kamene na dně, směrem k tajemné budově. Pak jsme zatočili doprava, abychom se vyhnuli blížícím se pirátům a začali pečlivě propátrávat mořské dno. Vylovili jsme mraky ježků, kyjovek a další havěti a náhle jsme dostali k veliké borovici. Každý ví, že poklady bývají zrovna pod takovými stromy a tak jsme kolem ní začali hledat a - bingo! Byl tam poklad!!! Bonbóny a nějaká čokoláda. To bylo radosti.

Po vyzvednutí té nádhery jsme pokračovali do NePrviče a po kávičce, zmrzlině a pivu zase domů. Výprava za pokladem byla nádherná a Lukáš na ní bude dlouho vzpomínat. Přes zimu namalujeme ještě mapu, aby vždycky věděl, kde je ostrov pokladů.

Jo, tady byl ten poklad schovanej! 

Naposledy v Neprviči.

Naše zbraně. Lukyho je puška nahoře a meč vlevo. Na mě zbyl meč, co je dole a červenej nůž.

A to už se náš čas v Chorvatsku nachýlil. Zbyla nám ještě pěší výprava s dědou a babičkou do Vodice. Byla opravdu vyčerpávající a jediný, kdo ji přežil v pohodě byl František. Jak by taky ne, když se vezl v kočáře!

Pěšky do centra Vodice? Námaha!

Sv. Rodina :-)

A na kostele ve Vodici zazvonil zvonec a prázdnin byl konec. Jsem zvědavý, kam pojedeme příště!