Kajak poprvé

Tak se Lukáš konečně dočkal - tedy ne, že by na to nějak extra tlačil.Jistě, úplně sám  Po několika veleúspěšných výpravách, které absolvoval pohodlně usazen v zadní komoře mého kajaku, vyplul dne 16. 6. 2015 poprvé na vodu úplně sám.

Lukáš jde na vodu.

Jistě, úplně sám na to nebyl - loď jsem mu přidržoval a ze břehu ho povzbuzovala kamarádka Barča, ale přeci jen byl v lodi sám za sebe. 

Nejdříve vestu...

...pak porada a rozloučení.

A jdeme na to.

Přípravy nebyly nijak hektické - původně jsme se chtěli projet na kole, ale nějak se to semlelo, popadli jsme kajak a šlo se na jez. Na Lukyho jsme natáhli vestu, do ruky mu vrazili pádlo a po krátké teoretické přípravě, kterou jsme vecpali do jediného slova: "Neboj!" už šel do akce.

Pocity byly evidentně smíšené - nejprve úsměvy, pak nejistota a nakonec trocha pláče. Díky tomu se mohl odehrát následující dialog:

Slabší chvilka

Lukáš pláče.
Táta: "Luky, proč brečíš? Chceš na břeh?"
Lukáš: "Néééé."
Táta: "A chceš teda ještě jezdit?"
Lukáš: "Néééé."

I přes toto drobné zakolísání Lukáš na loď nezanevřel a těší se na pokračování!

Příště pojedu dál!