Kleť

Uprostřed února se zase vyloupl krásný den a tak jsme se rozhodli vystoupat na kopec. Nejblíž po ruce je Kleť, kde jsme už dlouho nebyli. V 09:00 nastartované auto i děti a vyrážíme. Celou cestu Lukáš básní, jak pojede nahoru lanovkou. Koneckonců, zatím (ještě týden), jsou mu 4 roky!

Pod lanovkou to samé - já se povezu. Následovalo nedlouhé přemlouvání a spolu jsme vyrazili na dlouhý výzkumný výstup. Zkoumali jsme, kolik má lanovka sloupů (20) a speciálním dřevěným měřákem jsme měřili naši polohu na kopci.

Pavla s Frantou pochopitelně jeli, ale díky dvacetiminutovému náskoku nás předjeli až po překročení prvních ledovcových polí. A jak se tak blížili, soutěživý Lukáš zrychloval a zrychloval. V  nejprudší části kopce už skoro běžel. Ale kupodivu vydržel až nahoru a dokonce mu zbyly síly i na rozhlednu. Tu po svých zvládl i Franta.

Výhled krásný, ale Alpy vidět nebyly. Tak jsme sestoupali dolů a dali si obložený chleba, těstoviny a nebeské výpečky. Po takové ňamce na sestup po vlastních nohou nebylo ani pomyšlení a tak jsme se tentokrát svezli všichni čtyři. A už teď jsem zvědavý, kam pojedeme příště!

Na ledovcovém poli. Lukáš na pokraji vyčerpání a omrznutí.

A zatímco my se probíjíme nehostinnou pustinou, zbytek rodiny se veze.

Frantál čeká na tátu a bráchu.

Aby se nenudil, osedlal si kamenného koně.

A už je to tu - vítejte hrdinové!

Pavla jako kněžna Libuše Frantovi věští světlou budoucnost.
To, co třímá je náš dřevěný výškoměr.

Šťastný horolezec.

Celá skvadra.

Sváča.

Franta je neposeda, toho vyfotit je na nobelovku...

Lukáš objevil jeskyni.

Lesní duo.

Ještě jednou pospolu.

Krásné dopoledne. Krásná manželka.

Na rozhledně.

Pavla samý úsměv.

Ta střecha tak hřála!

Zuřivý fotoreportér Lukáš se chopil přístroje a fotil a fotil...
(Foto: Lukáš Jindrle)

Tohle abychom věděli, kde jsme byli.
(Foto: Lukáš Jindrle)

Bráchu fotil proto, že ho má rád.
(Foto: Lukáš Jindrle)

Asi ňákej had.
(Foto: Lukáš Jindrle)

Zátiší s tenisákem.
(Foto: Lukáš Jindrle)

Vrchol Kletě
(Foto: Lukáš Jindrle)

Ještě jednou neposeda Franta.
(Foto: Lukáš Jindrle)

 

A ještě večerní pohled na místo, kde se to všechno odehrálo.

Fantazie

Dnešní průzkumnický výlet opanovala Fantazie. Nejprve jsme pojmenovali ohromnou kaluž na poli u kravího pastvy jako Kraví moře, později se nám název nelíbil a proto se to místo jmenuje Utopená pláž. To zní dobře!

V lese jsme taky objevovali. Nikdy bych neřekl, že je to možné, ale v kopci, kousek nad Vltavou, je ohromný vorvaň a kousek od něj parkuje motorka. Do toho krásné předjarní počasí, houpačka a nakonec doma výborný oběd! Den jako čerstvě vyražený dukát, jak se píše ve starých knihách!

Vorvaň boršovský
Physeter borsovaius

Stařičká motorka

Ten kořen vpravo zatím jméno nemá, ale to dlouho nepotrvá!

Už je to ve vzduchu!!
Za chvíli je tu jaro.

Tatí, mě bolí břicho.
Na to mi pomůže jenom houpačka!
Pomohla.

Podpis

Vypadá to, že nám doma roste novodobý Leonardo da Vinci. O něm je totiž známo, že si své deníky zásadně psal zrcadlově obráceně. A přesně v tomto duchu pojal včera Lukáš svůj první opravdický podpis. Podle předlohy (tu jsem na jeho přání napsal shora dolů), namaloval toto:

Lukášův první podpis.

Pokud pomineme Š, které musel opravit, protože se mu nějak zamotaly ruce, jsou to písmenka vcelku povedená, že? Cože? Že tomu nerozumíte? To není vůbec žádný problém. Pro běžnou populaci jsem nápis zrcadlově převrátil. Pak už je krásně čitelný (jasně, to L je otočené, ale to vychytáme):

Tady je překlad do "lidštiny"

Podotýkám, že pořadí psaní písmenek bylo správné. Tak teď jen, aby měly učitelky ve škole pro jeho vidění světa pochopení!

A po těžkém a úmorném díle se věnoval chvíli věnoval umění. Ze starého papíru vytvořil sochu Davida. No, on to tak úplně David asi není, ale toho stejně dělal Michelangelo, tak to nevadí. Asi to byl autoportrét...

Lukášova socha Lukáše.

Nestrkej nos do věcí, do kterých ti nic není!

Toto ponaučení platí zejména pro Lukáše. Po minulé nehodě, díky níž vypadal jako profesionální boxer na konci kariéry, přišla nehoda další.

Při nevinné honičce s Vojtíškem ve školce přišel těžký pád a ze školky se nám vrátil jihoamerický bandita. Učiněnej Kalvera.

Teď už mu to přijde k smíchu.

Nám taky.

Závan jara

Já vím, že ještě vlezeme za kamna a že si tam pobudem, ale co! Dneska se tu ukázalo, trochu nesměle, ale o to krásněji jaro. A my zase k jezu! Franta tentokrát na kole - a měl takovou trochu kynologickou vycházku. Všichni psi, kteří běželi kolem se s ním seznámili, on je statečně pohladil, pak poděkoval majitelů psů, že mu svoje miláčky podrželi.

S mamkou na teple.

Led, táto - ten ale studíííí! 

Dojel až k jezu! Hrdina.

A to musel rubat přes dlouhé sněhové pláně.

S úsměvem jde všechno líp.

Frantův výlet

Protože Lukáš je s babičkou a dědou na horách a Pavla byla na nákupech, vydali jsme se dneska s Frantou na výlet úplně sami. Prozkoumali jsme tajemné a neznámé území okolo jezu. Pro Frantu je pořád svět tak krásně nový a překvapující - jak já mu to závidím!

U řeky povolily ledy, voda teče horem dolem, sluníčko do toho pere (kolem 10°C), no bylo to krásné dopoledne. A Franta se už začíná učit, že když někoho potká, má ho pozdravit. Dělá nám radost!

Sluníčko svítí a Franta taky!

Tady zapichuje klacky.
Myslím, že staví plot, aby někdo nespadl do řeky.

A práce ho těší!

Když ho přestane bavit vlastní čepice, sebere mi moji.
Dědeček Hříbeček.

Ta řeka ho fascinuje.

A fascinuje nejen Frantu.

Ve chřtánu obludy

Lukáš byl na víkend u dědy Fíky (to není překlep, takhle o Fíkovi Lukáš mluví) a kromě jiného se spolu vypravili do pravěku. Výprava to musela být dobrodružná a šlo v ní o život. Naštěstí oba přežili, i Lukášův život visel na vlásku. 

Děda to komentoval takto: "Jen tak tak, a zítra už byste na Doubravici neměli pro koho přijet."

Ale životy byly zachráněny a všichni máme radost!

Musíš jít blíž Lukáši!

Ještě blíž!

No, to už je možná moc blízko!