Lukáš & František: Kleť

Uprostřed února se zase vyloupl krásný den a tak jsme se rozhodli vystoupat na kopec. Nejblíž po ruce je Kleť, kde jsme už dlouho nebyli. V 09:00 nastartované auto i děti a vyrážíme. Celou cestu Lukáš básní, jak pojede nahoru lanovkou. Koneckonců, zatím (ještě týden), jsou mu 4 roky!

Pod lanovkou to samé - já se povezu. Následovalo nedlouhé přemlouvání a spolu jsme vyrazili na dlouhý výzkumný výstup. Zkoumali jsme, kolik má lanovka sloupů (20) a speciálním dřevěným měřákem jsme měřili naši polohu na kopci.

Pavla s Frantou pochopitelně jeli, ale díky dvacetiminutovému náskoku nás předjeli až po překročení prvních ledovcových polí. A jak se tak blížili, soutěživý Lukáš zrychloval a zrychloval. V nejprudší části kopce už skoro běžel. Ale kupodivu vydržel až nahoru a dokonce mu zbyly síly i na rozhlednu. Tu po svých zvládl i Franta.

Výhled krásný, ale Alpy vidět nebyly. Tak jsme sestoupali dolů a dali si obložený chleba, těstoviny a nebeské výpečky. Po takové ňamce na sestup po vlastních nohou nebylo ani pomyšlení a tak jsme se tentokrát svezli všichni čtyři. A už teď jsem zvědavý, kam pojedeme příště!