Pod Klukem s klukama

V sobotu začalo krásné babí léto. My vyrazili k Indiánům (viz zpráva zde).

V neděli, těsně před mým odjezdem na moře, jsme se ještě šli projít na úpatí Kluka. Tedy nejprve jsme posnídali pravidelné nedělní palačinky. Z těch se stal pravidelný rituál, bez kterého už neděle není úplná.

Po zabalení jsme vypadli. Slunce pálilo jako v létě a zlato se sypalo nejen z oblohy, ale i ze stromů. 

Nakonec jsme si zašli na oběd, co si víc od volného dne přát?!

Snídaně = pohoda.

Lukáš je vcelku zuřivý fotoreportér.
Frantu už umí vyfotit jako profík.

Svoje stavby taky fotí dobře.

 

A už jsme pod Klukem.
Lukáš stojí na svém "stroji", Fanda má v ruce nějakou zbraň. 

Podzim je tady.

Po dlouhé době zase společná fotka.

Lesní víla Pavla.

Neviditelný Lukáš.

Kopice chlapů.

Výhled do zlata a nebe.

Kluci si už vystačí sami.

Luky s ostrým nožem, Fanda zatím s náhražkou ze dřeva. 

Faun.

Děti si hrajou, dospělí odpočívají.

Houbičky.

Prej říjen? Listopad!

Vyrážíme na výlet.

Táto, hele jakej jsem našel kámen.

Pavla si fotila vřes.

Já kapradí.

A brouky.

Ploštice na smrku.

Fanda objevil tajemství pohybu po pařezech.

Už skoro umí létat.

Jen dolů se dostat neumí.

Na to má mámu.

Lukáš si zatím stavěl dům.

 

Tak velkej, že se do něj vešel...

...i s bráchou!

Tak zase brzy v lese!