Mladík a moře

Byl ještě mladý a ještě nikdy nechytil rybu. Bylo mu teprve 165 dní a poprvé toho dne sešel k moři... 

Takhle nějak by to mělo začít, ale začalo to malinko jinak. Vyrazili jsme chvíli po půlnoci a Lukáš vydržel prospat cestu k moři s jedinou malou přestávkou v Grazu, kde si vyžádal krmení. A teprve po osmi hodinách jízdy jsme "sešli k moři", nasedli na trajekt a v tu chvíli, poprvé nejen toho dne, ale i v životě, Lukáš uviděl moře. 

Takhle viděl Lukáš moře poprvé.

Západ slunce, skoro do moře.

Po cestě jsem byl trochu rozklepanej.

Cesta k moři byla vysilující, ale ne tolik, aby ji Lukáš nedokázal celou prospat. Nicméně po dojezdu do Šupetarské Dragy se nebránil a celé odpoledne chrněl i s tátou a mámou v posteli. Šumění moře za oknem ho moc zajímalo, ale víc uspávalo, než lákalo k prozkoumání! Na to bude času dost. A bylo.

S mračny přišel vichr.

Tohle je jugo.

Ve větru bylo těžko udržet se na pevné zemi.

Ono šumění moře během našeho sedmidenního pobytu na ostrově Rab několikrát citelně zesílilo spolu s tím, jak zesiloval teplý jižní vítr (jugo, či sccirocco). Pokaždé to trvalo celý den a větru jsme čelili návštěvou historického centra Rabu. Když jsme to centrum viděli podruhé, měli jsme starých budov plné zuby a byli jsme moc rádi, že vítr foukal jen dva dny.

Pirát Chorvatský loupí a drancuje v historickém centru Rabu.

Lukáš se blíží. Všichni se schovejte.

Spořádaná rodinka.

Táta mě učí lítat, už mi to docela jde.

Ale nebylo jen větrno. Měli jsme také pár krásných sluncem prozářených dní. Ačkoli byl konec září, u moře to bylo jako v létě.Vlastně ještě líp - nebylo totiž žádné horko a tak byl pobyt na sluníčku moc příjemný. Táta sice skákal do moře každé ráno, ale Lukáš si do vody troufnul jen jednou. I tak se mu to líbilo. (No popravdě, bylo to na něj asi už moc studené a byl rád, když jsme ho vytáhli a usušili.)

Modelka Paola di Rab I.

Taky budu jednou takhle skákat!

Máma je anděl.

Tady koupel začíná, Lukáš ještě netuší do čeho jde a tak se kření. Vzápětí mu sice úsměv na rtech zůstal (přimrzl?), ale namísto smíchu se mu od plic draly samé peprné výrazy: "Mámo, OKAMŽITĚ mě z té slané věci vytáhni, nebo se začnu zlobit! A všichni ví, že já zlobit umím," a tak podobně. Šel z něj strach.

Léto.

No, co vám budu povídat, trochu to studí.

Jednou přeplavu La Manche.

Moře je moře, ale máma je máma.

Pobyt u moře je pro každého člověka, který se umí pohybovat ve společnosti a celkově si zachovává jistou úroveň, příležitostí doplnit šatník o kousky, které každá módní policie musí ocenit a díky nimž se pak ocitnete v hledáčku všech bulvárních plátků světa.

Proto Lukáš přikázal zabalit do kufru pirátské tričko od tety Marušky (děkujeme) a epesní župan od Pavly kamarádek (také moc děkujeme).

Tričko od tety Marušky.

Oblek od máminých kámošek. Sekne mi, co?

Když už moře nestačilo (tedy bylo moc studené), zapůjčil si Lukáš od Amálky bazén s očima. Bazén měl totiž tvar žáby a Lukášovi přišel (jistě vlivem výrazně teplejší vody) mnohem zajímavější než moře. Takže se potvrdilo, že se Lukáš počítá mezi smetánku (to jsou ti podivní lidé, kteří odjedou k moři a pak se tam koupají v hotelovém bazénu, protože - protože je to mnohem dražší, než móře, které je zdarma.)

Bazén, co má velký voči. Paráda!!!

 A protože je táta mořský kajakář a máma taky, rozhodl se Lukáš, že to tedy také zkusí. A vy se ptáte, jestli se mu to líbilo? No, asi ano. Koneckonců vedle lodě stála máma a smála se. Za Lukášem dřepěl táta a taky se smál. Tak co by se nesmál od samého štěstí i Lukáš?

Úplně poprvé v životě v kajaku. A hned na moři.

  

Co je to za potvoru?

Modelka Paola di Rab II.

Ačkoli to z fotek tak nevypadá, u moře jsme nebyli jenom my tři - bylo nás tam rovných dvacet a pokud vás zajímá, kdo tam byl a co se ještě dělo, koukněte se na TYHLE STRÁNKY. Tam jim to táta všem pěkně spočítal.

My dva a moře.

 Co dodat nakonec? Moc se nám to všem líbilo - tedy nikdo neprotestoval a neřekl: "Já už k moři nikdy nechci!", takže je to jasné. Za rok zase vyrazíme a užijeme si konec léta někde v teple u vody.

U moře bylo krásně.

Příjemné odpoledne

O kus dál mladík zase spal. Spal opět s tváří na polštáři a otec spal vedle něj. Matka stála nad nimi a dívala se na ně. Mladíkovi se zdálo lvech.

Takhle by to mělo končit. Ale končí to? Kdepak, těšte se na další vyprávění! Za pár dní jedeme s tátou a mámou do Novohradských Hor.