Lukáš & František: L' Italliano bello

Protože pořád jezdím pracovně do Itálie a Pavla (o Lukášovi nemluvě) tam ještě nikdy nebyla, rozhodli jsme se, že spojíme oslavu mých narozenin s krátkým výletem někam do Itálie. Původní plány byly veliké (Benátky - Corregio - Verona), ale nakonec jsme dali přednost vodě. Rozhodli jsme se, že se podíváme k jezeru Garda.

Sirmione

Lukáš ještě na všech čtyřech

Ve středu 8.5.13 jsme se sbalili a po desáté dopolední vyrazili směr jih. Lukáš si vybral svou chvíli a zhruba od Lince do Salzburgu bez přestávky brečel a nadával: "Já tedy ne! Vy rodičové drazí si jeďte kam se vám zlíbí, ale mně do toho nemíchejte. Okamžitě mě vysaďte a dejte mi s autem pokoj." Naštěstí průjezd Německem zaspal a druhý kousek Rakouska před Innsbruckem se mu vrátila jeho pověstná dobrá nálada.

Za chvíli půjdu sám, mami!

Malý cestovatel

Voda Lukáše fascinuje

Ta ovšem rozhodně nepanovala na silnici - někde za Brennerem jsme vjeli do kolony a v té (a značném horku) popojížděli asi 2 hodiny. Takže když jsme navečer po sedmé dorazili do Sirmione, dost se nám ulevilo, že to máme za sebou. Našli jsme si prima hotel a na doporučení majitele vyrazili na první večeři v Itálii - do restaurace v místním kempu.

Malá jezerní víla

Jdeme s tátou na večeři

No, nevím co máte? Mně tu chutná všechno!

To vám bylo něco! Hrůza. Jídlo jako z konzervy, obsluha na nás mluvila - přes mojí brilantní italštinu - neustále německy, no děs. Alespoň jsme měli označené dno a už jsme od té chvíle mohli jenom stoupat výš.

Zamyšlený myslitel

A teď už jen výš!

Ve čtvrtek jsme se vydali pěšky na výběžek poloostrova Sirmione. Je tam hrad, vodní příkop a spousty, opravdu spousty turistů. Taky mraky obchůdků a kromě nich ještě spousta turistů. Lukášovi pochopitelně tenhle stav maximálně vyhovuje. Má pořád po kom koukat a navíc se ve svých 14 měsících právě rozhodl, že začne chodit a tak se měl čím pochlubit.

Krátká chodecká etuda I.
Teď se zvednu.

Krátká chodecká etuda II.
Udělám pár opatrných kroků.

Krátká chodecká etuda III.
A plác sebou o zem.

Za své dovednosti a neustálý úsměv si neustále získával pozornost - ať už italek, které po něm opravdu jely (vydyndal i nějakou tu pusu), nebo psů. S těmi se kamarádí bez ohledu na vzájemný poměr velikosti. V téhle pohodové náladě jsme prošli Sirmione a při návratu jsme si vybrali k obědu restauraci bez ohledu na něčí doporučení.

Sirmione

Ten samý hrad s Pavlou a Lukášem

Takhle pěkně chodí.
Lukáš i Pavla.

Tanečník

A konečně to klaplo! Takhle jsme si už dlouho nepochutnali! Lukáš si našel další obdivovatelku a tak jsme mohli narozeniny oslavit skvostně a v klidu! Večer jsme ještě zaběhli na pizzu a Lukášova pověst se už rozšířila po celém městě. Nějaký Ital z Německa o něm mluvil, že je: sempre allegro (pořád veselý). Tak nám horký den (muselo být kolem 25 °C) pěkně utekl a prohlédli jsme, co se dalo.

Tady nám opravdu chutnalo.

Lukyho italská kámoška.

Slavnostní oběd

Spokojený strávník

V pátek ráno nás čekala cesta domů. Nejprve jsme jeli podél jezera. Tady jsme měli ještě štěstí - zácpy se tvořili hlavně v protisměru. Ale o něco později, kolem Brenneru a Innsbrucku to zase jelo pomalu. Naštěstí se počasí kazilo, ochladilo se a začalo pršet, takže Lukáš nesl celou cestu klidně. Když už se začínal nudit, sundal si ponožky a začal si hrát s nohama. Povídal si s prsty na nohou a občas si sám pro sebe udělal vtip, když si mezi prsty u nohou prostrčil prsty na rukou. To ho vždycky spolehlivě rozesmálo.