Vánoce

Letošní Vánoce jsme měli tak trochu rozcamrané. To znamená, že jsme je slavili, k Lukášově radosti a nadšení na čtyřikrát. Popravdě, už se jich nemohl dočkat. Chodil po pokoji jak tygr v kleci a dožadoval se naplnění adventních zvyků už od poloviny prosince. A mimochodem, toho tygra už umí skvěle napodobit. Jeho strašidelné: "Áááááá!" by leckoho mohlo vyděsit a přidalo se ke skvostům jako "traktor", či nezapomenutelná "mandarinka".  

Jestli okamžitě nezačnou Vánoce, tak vás sežeru.
S uctivým pozdravem Váš lehce naštvaný Tygr.

Vánoce první - NA DOUBRAVICI

První Vánoce jsme oslavili u dědy s babičkou na Doubravici, už dvacátého prosince 2013. Lukáš si hned zamiloval rozbalování dárků a měl velikou radost ze zoologické zahrady, kterou dostal. Hlavně pochopitelně z tygra. Teď už konečně ví, nejen to, jak tygr řve, ale i jak vypadá.

 Vánoce druhé - DOMA

Domácí Vánoce vypukly dvacátého prvního. Pavla odpoledne popadla Lukáše a vyrazili k babičce. Mě doma nechali se stromečkem v garáži, starým prkenným stojánkem na půdě a krabičkou s asi tak pěti ozdobami a jedním řetězem ve špajzu.

Stromeček je stromeček, i když zrovna velkým množstvím ozdob neoplývá.
Hlavní jsou prskavky!! 

Ale co naděláme? Nic. Když dojdou ozdoby, musí na jejich místo nastoupit fantazie a šikovné ruce. A tak jsem za pomoci jedné roličky alobalu vyrobil vánoční hvězdu ve tvaru Ježíše Krista, který rozpíná ruce nad Rio de Žaneirem a tím ihned dostal stromeček punc exkluzivnosti a exotiky. A o zbytek atmosféry se postaraly prskavky.   

Jesus de Río

A tak se naplnilo kouzlo vánoc a Lukáš stál ve dveřích a pusu dokořán. První půlhodinu po rozsvícení světla se věnoval samotnému stromku. Nějak mu nešel do hlavy. Zvlášť rybička visící na třetí větvičce odspoda, ta ho úplně odbourala. 

Mami koukej, na tom stromku je ale věcí!

A hned po stromku přišel na řadu dárek - Lukáš dostal loď! Je to takové váledlo, naplněné kuličkami, na které se dá třeba spadnout hlavou napřed a pak se po něm všelijak převalovat a odpočívat.

No né, loď! Já dostal loď!

Pořádná loď je ale taky pořádně vybavená! A to ta Lukášova je! Takže má kormidelní kolo, kotvu na dlouhém laně, co dosáhne až ke gauči, pod kterým se výborně kotví a všude kolem se povaluje strašná spousta ryb. Hned, co je Lukáš naloví, je odnáší mámě do kuchyně a k její velké radosti je věší na kuchyňskou linku.

Vyplouváme na moře lovit ryby!

Vánoce třetí - NA HORÁCH

Dvacátého druhého prosince jsme zabalili po obědě saky paky a odjeli na Kvildu, do penziónu U Šulků. 

Vánoce mají být na sněhu

Sněhu moc nebylo, ale pořád lepší než nic. Zdá se, že po roce Lukáš trochu pozapomněl, co je vlastně sníh zač. Takže se do něj nejprve nadšeně vrhl téměř po hlavě. Ale vzápětí zjistil, že ten bílej hajzlík docela zebe a od té chvíle se k němu přibližoval jen velice opatrně a zásadně po zuby ozbrojen vlněnými palčáky.  

Srandovní věc, tenhle sníh.

V penziónu měl Lukáš několik obdivovatelů. Největším byl pan majitel, který skutečně ocenil, že mu Lukáš připravil příležitost, aby ukázal celému světu svou obratnost. Ten dobrý muž si naložil do každé ruky několik talířů s vepřo knedlo zelem a vyrazil na plac. Restaurace sestávala ze dvou místností, přičemž do té druhé místnosti vedly tři schody. A bohužel směrem dolů.

Co bych tak vymyslel?

Lukáš se proradně schoval pod schody a vyčíhal si přesně ten moment, kdy se pan majitel blížil, výhled zcela zakrytý ohromnými talíři. Pak jen hop a skok a Lukáš se objevil na horním schodu. Následovalo nepublikované zaklení, po kterém pan majitel překonal světový rekord ve skoku z trojschodu, šikovně vybral dopad a plné bodové hodnocení od celé poroty právem získal za udržení všech talířů ve hře.

Že jeho vztah k Lukášovi poté nabral jisté obezřetné odtažitosti asi nikoho nemohlo překvapit. Ale ani to našemu malému hrdinovi nebránilo v tom, aby se po celém penzionu pohyboval jako neřízená střela země-země. Tu proběhl po strmém dřevěném schodišti, pak se vynořil jako průzkumný potápěč u odpadkových košů, pak zase potrápil pejska, který se přišel s páníčkem navečeřet a nakonec sbalil česko-holandskou holčičku Aničku. Nebo si to alespoň doteď myslí, že jí sbalil.  

Čerchmant

A pak přišel opravdický Štědrý den. Protože jsme byli celý rok hodní, dostalo se nám odměny v podobě prosluněného krásného dne. Vytáhli jsme sáňky a hurá na sjezdovku! 

Výprava vyráží

Nejsme si ale jisti, zda jsou pro Lukáše sáňky to pravé ořechové. Sedět v nich vydržel skutečně jen po cestě ke svahu, což bylo naštěstí z kopce.

Ale jo, tak si mě pro mě za mě svezte. Když vám to udělá radost...

Ohrádka je šikovná, pokud v sáních sedí náš malý princ sám - pro jízdu ve dvou úplně ideální není. Ale jet se dá i s ní.

Australská posádka závodních saní Pavla & Lukáš

 No a když už jsme horkotěžko dorazili na svah, měl Lukáš saní tak akorát dost. Vylezl a začal se bavit po svém. Klackoval se po sjezdovce, pokukoval po všem kolem sebe a hlavně okázale ignoroval naši snahu vytvořit dojem šťastně sáňkující rodiny. Ne, na idylu náš synátor asi nebude.

Vysokoctěný pan Kde-co-lítá

Ale není ani nevychovanec a kluk pitomá! Naopak - do kopce sáňky galantně pomáhal tlačit až z něj pot jen lil. Jen do nasedání se nahoře moc neměl.

Uf uf, ještě že mě tu máte. Jinak jste to nahoru nikdy nedostali.

Inu, nakonec jsme ho pod pohrůžkou násilí na sáně naložili, veseli halekali a jednou si ten blbej kopec sjeli. A o tom přesně jsou Vánoce - spokojené kompletní rodiny dovádějí na kopcích, v dálce zvoní rolničky a kolem pobíhají pošťáci, co vám nosí noviny.

Šťastné a veselé.

Po dřině na svahu bylo zapotřebí posilnit se v přilehlé nálevně Šumava Inn (to je název, co?!). A i zde jsme se stali velmi žádanými a vítanými hosty. Rozbili jsme několik talířů, hrnků, vylili několik limonád na ubrusy a navíc jsme, zcela proti duchu zde vyvěšené cedulky, nechali pobíhat naše náhle oživší dítě po lokále.

Divná hospoda mami, tam zajdem.

A pak už zbyla jen zdlouhavá cesta zpátky. Jenže komu by se chtělo do postýlky, když venku je tak krásně?!

Prozkoumáme to ještě tady.

Že namísto zlatého prasátka našel Lukáš za penzionem ve sněhu docela obyčejný bobek, navíc od vůbec ne zlatého zajíce vůbec nikomu nevadilo! I tak jsme se tam slunili koukali do sluncem zalité krajiny. 

Já už ho vidím.
Koho? Prasátko?
Ne, bobek!

Pak ještě zapózovat pro fotografy a půjdeme si odpočinout před slavnostní večeří...

Jak jsi krásné neviňátko.

Slavnostní večeři orámoval bezchybný výkon našeho sommeliéra. Z nabídky štědrovečerních vín okamžitě vybral to nejlepší. "Džůůůůs!" Pak kapr, salát a ...

Které víno je k rybě nejlepší?

... a otevřít další dárky (daleko nejlepší je Lukášova úplně vlastní svítící baterka!!!) a nakonec na kutě!

A jdu spát.

Vánoce čtvrté a poslední - NA MÁJI

Úplně poslední Vánoce jsme oslavili pětadvacátého u babičky, dědečka a společně s prababičkou na Máji. Tady dostal Lukáš další bezva dárek - ohromné nákladní auto, které jsme doma z bezpečnostních důvodů zbavili sklápěčky a na němž teď Lukáš drandí po domě. Zrovna teď, kdy tohle píšu mi s ním naráží na židli, což mě naplňuje štěstím. A veselím!

Nevím na čem jezdí Ježíšek, ale já mám ten nejlepší červenej náklaďák!