Co se děje?

Poslední dobou jsem na tyto stránky moc nepsal. Ale není to tím, že by Lukáš nic nedělal. Jde spíš o to, že absolvoval nějaké akce, kde se jezdilo na kajaku a tak jsem jeho příhody zachytil na blogu Kachní zprávy.

Co se tedy v době od března do června v Lukášově životě změnilo? V první řadě pokročil s mluvením. Začíná dávat dohromady souvislejší věty a rozumí i docela složitým sdělením a příkazům. Ovšem to, že příkazům rozumí, ještě neznamená, že se jim podřizuje. Kdepak! Má totiž období vzdoru a jeho nejoblíbenějším slovem je lakonické: "Ne!". Toto slovo pro jistotu doplňuje ke všem svým sdělením, takže občas je docela složité dobrat se v jeho sdělení smyslu.

Když se ho třeba zeptáte, jestli si dá buchtu, tak samosebou odpoví: "Buchtu chci. Ne!" Takže jestli o ní stojí, nebo ne, se v lepším případě pozná podle natažené ruky, nebo žíznivé čáry, která se vytvoří, když od tazatele utíká pryč. Ale vždycky je třeba brát do úvahy, že "ne" platí pro minimálně 85% otázek. On prostě nechce vůbec nic. 

Lukáš na své obývákové lodi.

Ale není to zas tak, že by jenom zlobil. Na setkání určeném pro sekajakářské děti, které se odehrálo na přehradě Vranov, se s ostatními ochotně dělil o hračky i jídlo a dokonce si našel svého prvního kamaráda Toníka. Jezdili spolu po táboře na odrážecích kolech a výborně si rozuměli.

Na kole (i když bez pedálů) jezdí Lukáš bravurně!

Kromě toho se zlepšuje v osobnostních dovednostech, takže občas už vydrží i den bez plínky a bez následků, což je pro rodiče radost největší. Zájmy má momentálně různorodé, nejvíc ho ale zajímají "bíby" (= ryby) a "báby" (=žáby). U těch ryb ho ale kupodivu asi nejvíc baví představy, které si o nich tvoří. Rád chodí ryby chytat, naštěstí mu kamarád Jirka prut vždycky rád půjčí. Ale když se jim jednoho dne podařilo rybu chytit, celé to pro Lukáše ztratilo okamžitě kouzlo a nechal toho. Jak to vypadá, když Lukáš rybaří můžete vidět na přiloženém videu.

Video "Lukáš rybaří"