Poloviční vandr

Na sklonku léta, ještě za tropických veder, jsme se vydali na vandr. Abychom nebyli sami, zavolali jsme strejdovi Honzovi, jestli se nechce přidat. Chtěl.

Léto pomalu končí

Detaily cesty jsme domlouvali po obědě, a tak zbyla spousta času užít si pohodu a válení na zahradě. V tom momentálně vyniká zejména František. Jako kdyby tušil, že v noci bude muset, na rozdíl od Lukáše, do normální postele.

Kamarádi, budeme se válet!

Naše máma je nejkrásnější ze všech!

Leháro.

Takhle si tu žijeme.

Rozloučení bylo jednoduché protože, máma a brácha se vydali na kus cesty s námi. Přeci jen jsme šli na čundr poprvé. Sešli jsme dolů, ke kempu. Je to skoro celý kilometr, tak je jasné, že jsme se tam museli posilnit. Jak prohodil strejda Honza, výlet bez smažáku není výlet. Ovšem později uvidíme, že celá věc je trochu složitější.

Táto podívej, ten strom je jako duha!

Máma s Františkem s námi došli až k jezu!

Skovávačka.

On the road.

Kousek před Jamným jsme schválně sešli z cesty a prodírali se lesem hlava nehlava. Chtěli jsme spát někde na louce, abychom mohli koukat na hvězdy a když jsme se z podrostu vymotali, zahlédli jsme ve strašné, ukrutné dálce, na poli posed. 

Pochopitelně následoval závod - kdo u něj bude první a pak, kdo na něj dokáže vylézt. V běhu zvítězil Lukáš a v lezení vlastně taky. To, že jsem na zkoušku lezl před ním, abych ověřil, že ta šílená dřevěná stavba nespadne, to se nepočítá.

Utíkejte si jak chcete, mě nedohoníte!

Lezeme!

Z posedu jsme vcelku rychle objevili místo na spaní. Foukal silný vítr, tak jsme se ukryli za dlouhou řadu slaměných balíků. Nejprve jsme si připravili ležení (máme celty, spacáky a karimatky). Zavolali jsme z nefunkčního mobilu mámě, že jsme v pořádku a a ještě se vydali na průzkum okolí.

Tady dole budeme spát.

Mamí neboj, mám se dobře.

A slunce zapadlo.

V přilehlém lese jsme našli krásné klacky, ze kterých jsme si udělali pušky a pak se už začalo stmívat, tak rychle na kutě. Doma si před spaním čistíme zuby kartáčkem a pastou - na čundru se věci dělají po našem, tak jsme vytáhli, k Lukášově velké radosti, lízátko. No řeknu vám, měl zuby jak perličky!

Večerní hygiena.

Tak tohle mě baví!

Jenže ve chvíli, kdy jsme se usilovně snažili usnout, do hry vstoupil smažák, který povečeřel strejda Honza. Udělalo se mu vám tak špatně, že jsme raději výpravu ukončili a rozjeli se domů. Máma pro nás přijela autem a aby nás našla, vytáhl Lukáš svojí baterku a mával na poli, jako nějaký maják. 

Domů jsme se dostali ještě včas a strejda se brzy uzdravil. Takže všechno dopadlo dobře a už se těšíme, až zase někam vyrazíme!!!

Lukáš nasvícený svou oblíbenou baterkou signalizuje mámě, kde jsme ztroskotali!