Dva kluci na Kluku

Sobota dopoledne. Máma na výletě v Chomutově, Frantál u babičky na chatě a my s Lukášem sami doma. Co bysme asi tak mohli dělat? Jít na průzkumy, nebo přímo na výlet. Protože se nám na Hadí ostrov nějak nechtělo, sedli jsme do auta s tím, že někam pojedeme a až Lukáš řekne: "Stop!" zastavíme a půjdeme se projít.

Po chvilce nás Lukáš donavigoval do Vrábče a pak na obzoru vykoukl Kluk. 

"Byls tam někdy, Lukáši?" 

"Ne, nikdy!"

A šlo se.

Na cestu se musíme řádně vyzbrojit!

Lukáš po cestě porazil pár stromů.

Táto, koukej, hovnivál!

Proč se jí říká kuřátka, když ta houba vypadá spíš jako ruka?

Dole jsme se proplížili podél chatové oblasti tak, že o nás nevěděla živí duše a pak už stoupali tím ostrým kopcem na vrchol. Vítězství jsme oslavili limonádou a sušenkami a pro sestup k autu jsme zvolili bezpečnostní variantu. 

Závěrečný tzv. Hillaryho výšvih.

Lukáš zrychluje, čuchá cíl!

Táto, přidej!

A jsme tady!

Směr JZ

Krása a tajemství

Lukáš si mě navázal na lano, kráčel kousek pode mnou a tím mě jistil a zachraňoval holý život. V půlce cesty zpět měl dokonce takový přebytek sil, že se rozběhl a táhl mě, jako eskimácký pes saně. Doma jsme poobědvali a teď už náš cestovatel spí a nabírá síly na další dobrodružství.

Ještě, že jsem navázaný.
Nic se mi nemůže stát, Lukáš mě jistí dost bezpečně!

Bedlu bysme mohli vzít domu, že jo?!

Utahaný poutník.

A jsme dole.

Rychle do auta, na oběd a spát!