Chýnov

Jaké bude dneska počasí? Podle předpovědi má být polojasno. To znamená, že bude lejt, jako z konve. Tak to musíme jet někam, kde nám to vadit nebude. Ale kam?

Do Chýnova! 

Skováme se de jeskyní a bude nám hej!

Co to je - jeskyně?

Taková - díra do země.

Zhruba takhle jsme se ráno rozhodli a tak jsme i udělali. Okolo deváté jsme v příšerném mrholení propluli po dálnici k Táboru, zahnuli doprava a přesně v 10:00 byli na parkovišti. 

Cedulka na kase ovšem hlásala: "Příští prohlídka v 11:00." Což potvrzovala i záda slečny průvodkyně, kterou jsme viděli mizet směrem do země.

,

Krátké...

...posilnění před...

...sestupem do...

...podzemí.

Tak kdy už tam půjdeme?

Vydrž Franto! Už brzy.

Nevadí, krátká procházka nám udělá dobře a po hodince čekání jsme konečně vlezli pod povrch zeměkoule.

Krasová jeskyně, tvořená mramorem, hexagonity a možná i drúzami. Kdo ví? Já ne. Já těmhle geologickým termínům nikdy nerozuměl. V podstatě si pamatuji jenom Purkyněho oko, hrnce a podzemní řeku. Takový náš malý, milý jihočeský Kras. K tomu slizké a hodně hluboké schody, zima jak v morně, tma a místy hodně nizoučké stropy. Ideální náplň nedělního dopoledne. Doporučují čtyři z pěti klaustrofobiků.

Mladý speleolog.

Úvodní nástup je opravdu impozantní. Skoro jako Khazd-dum, čili podzemní trpasličí říše z Pána prstenů.

Lukáš ani nedutal.

Teď chvíli vážně, klukům se to líbilo, kupodivu si vůbec nestěžoval ani mrňavec Franta a pro Lukáše to bylo opravdu hodně zajímavé. My dospělí jsme si pak spravili chuť v Penzionu Pacovka, kde jsme se zastavili na oběd, jaký jsem už dlouho neměl. Houbovka, guláš, vepřoknedlozelo, kafe a štrůdl. Sem se jistě ještě vrátíme. 

Franta sice místy chodil, ale většinou se nesl.
Přitom to tam je pro malé lidi, jako dělané.

Lukáš se naštěstí ozbrojil nožem, tak nám žádné nebezpečí nehrozilo.

Plastická mapa historie.
Podpisy prvních návštěvníků jeskyní.

Pak k Bílkovu domu, ale protože v autě vypuklo spací povstání, jenom jsme si vyfotili cedulku, abychom věděli, kdy se sem dá dojet a mastili jsme domů. Ti, kdo neusnuli v autě, se připojili k Lukymu a Frantovi a spali až do čtyř odpoledne.

Prostě neděle jak vyšitá!