Na konci října přišel letos první sníh. Lukáš na něj koukal jako - no, jak se říká, koukal na něj jako zjara. Pavla ho nabalila do zimní čepice, která je bezva, protože chrání krk a tak už není zapotřebí motat si kolem krku šálu, na ruce dostal rukavice (vypadá v nich jako postižený bezprsťáček) a vyrazili jsme k jezu.
 |
| Ještě v předsíni. "Hej, co to na mně navlíkáte? Jdeme přece jenom k jezu, nebo ne?" |
Jenže jako rychle přišel, tak stejně rychle sníh i odešel. Těch 300 metrů v lese byl hotový očistec. Vlhko, kapající voda z odtátého sněhu, stíny a na zemi čerstvě napadané barevné listí pod vrstvou tající břečky. Není divu, že od téhle studené procházky se Lukášovi zhoršila rýma, kterou předtím dostal ode mně. Já ji zase o dva týdny dřív převzal od Pavly.
A táhne se to dál a dál - na plavání jsme nebyli už třikrát a dneska (to je po týdnu) rýma skočila zpátky na Pavlu. Už aby přišel pořádný mráz a všechny ty ošklivé bacily spálil! A s mrazem by mohl přijít sníh, abychom mohli vytáhnout sáňky od strejdy Honzy a tety Helenky a Lukáše pořádně povozit!
 |
| "Aha! Tady je docela zima" A cop je to bílé všude kolem?" |
Žádné komentáře:
Okomentovat