Sám doma 1.

Tak se to stalo! Poprvé jsme s Lukášem osaměli - Pavla vyrazila v pátek odpoledne do Prahy a vrátí se až - až zítra po obědě. Nejprve nás nabila instrukcemi. Podrobný popis Lukášovy životosprávy od odpoledne do následujícího oběda sepsala na rub účtenky z hospody. Je to trochu šifrované (snídaně až po obědě?), ale myslím, že se v tom vyznám.

Přesný harmonogram

Odpoledne začalo pohodově - odvezli jsme s Lukášem Pavlu na vlak. Tam proběhlo kraťounké loučení, Lukáš ani nezaregistroval, že je Pavla fuč, nevděčník jeden nevděčnej a pak jsme najeli na plán.

Ahoj mami!

Po návratu z nádraží do Boršova jsem chytře využil toho, že byl Lukáš obalen silnou vrstvou šatů a z auta jsem ho přehodil rovnou do kočáru. Počasí bylo velmi proměnlivé. To znamená, že celou cestu v autě svítilo slunce a jak jsme vyrazili na prochajdu, začalo hustě sněžit.

Vánice na jezu.

Trochu nasněžilo i na našeho malého prince, ale nesl to statečně a ani nezafňukal. Přes ulici nám začali stavět nový dům a tak měl oči jenom pro bagr a uši pro strojní hutnidlo zvané žába. 

Mně sníh nevadí!

Těsně před domem jsem si začal prohledávat kapsy. Někam jsem založil klíče a zaboha jsem je nemohl najít. Ještě, že je Lukáš mladší a všímavější. Že jsem je nechal ve dveřích si všiml poměrně rychle :-)

Když nemůžeš najít svoje klíče, nemohl bys otevřít těma, co visí ve dveřích, tati?

Doma bylo krásně teplo a Lukáš řádil jako černá ruka. Roztrhal noviny, papírové ubrousky a všechno to pak postupně snědl. Zcela bez ohledu na itinerář, který jasně říká, že svačina je mezi 15:00 - 16:00! Pak vyházel spoustu věcí z tašky, kterou našel u postýlky, zapnul si televizi, mlátil do mých drahocených CDček dřevěným kladivem a nakonec se praštil do hlavy o roh místnosti. To ho naštěstí ukolébalo a odpolední usnutí šlo jako po másle!

Na co přijdu, to rozházím!

Přesně jak říkala Pavla: "Musíš ho hodit do postýlky, do pusy dudlík, na obličej položit čepici a pak rychle uteč!" Dlužno dodat, že jsem stejný recept se stejným úspěchem aplikoval i na noc. Teď celý dům (=Lukáš) spí a jsem zvědav, jesti i zítra nám to tak pěkně půjde! 

Táto těš se, zejtra to zase roztočíme!

Vodomil

Protože se s Pavlou dost snažíme, vypadá to nadějně ohledně Lukášova kladného vztahu k vodě! O nějakém strachu zatím nemůže být ani řeči. Každý týden - tedy pokud ho zrovna netrápí rýma a kašel - pokračujeme s chozením na kurzy plavání. 

Ve vodě je mi dobře.

Lukášovi se v bazénu moc líbí. Už se potápí celý pod vodu, je třeba ale přiznat, že ve chvíli, kdy se vynoří nad hladinu úplně nadšený není. Ale všechno ostatní je zábava. Nějak sice nepochopil, že když mu řeknu: "Kopej Lukáši!", že mluvím o nohou. Takže buď se rozhodne, že mi nevyhoví a nechá se dál vozit na rukou. Nebo se do toho obuje a pak kope vším, co má. Rukama, nohama, voda lítá vzduchem, ale námořníček si plavbu dokonale vychutnává. Většinou ještě křičí radostí.

Já bych se myl celej večer!

Další ze cviků je sbírání plastových zvířátek. Ty slečna trenérka vysype na hladinu a  děti mají za úkol je sbírat a po jedné vozit na druhou stranu bazénu, kde se mají lepit na stěnu, nebo házet do košíku. Lukáš není žádný trouba a je mu jasné, že když naloží na jednu cestu jedno zvíře, tak bude jezdit dlouho. Proto vždycky zeširoka rozpřáhne náruč, nasbírá třeba pět zvířátek a: "Jedeme táto!" Že po cestě půlku ze svého lupu poztrácí, to nevadí. I tak vždycky doveze víc než jedno.

Co se stane, když vytáhnu špunt?

Na konci bazénu se lepením zvířátek na stěnu nacvičuje i samostatné lezení z bazénu na břeh. Jak by se vám ale lezlo z vody, když máte v ruce zvířátko? Nebo dvě? Něma problema! Lukáš si vrazí zvíře do pusy a už se škrábe na břeh. Tam většinou přichází nejslabší chvilka - namísto aby nové zvířátko přilepil na stěnu k ostatním, ho většinou zaujme nějaké zvířátko, které už je na zdi. A tak si Lukáš ponechá to svoje v puse a k němu si nějaké další sundá ze zdi. Ještě že je pod mým odborným dozorem - všechno napravím. Vytrhnu zvíře z pusy i ruky, nalepím je na zeď, pak Lukáše stáhnu do vody a jedeme další kolo.

Během mytí je zapotřebí vyčistit všechny oba zuby.

Takže se tam pohybuje skoro jako ryba ve vodě, skoro do té skupinky zapadáme. Ale jenom skoro. Je tam totiž pět maminek s dětmi a k nim já. Veškerá cvičení probíhají tak, že se děti vozí po hladině a k tomu se jim zpívá nějaká tzv. "dětská písnička". Achich ouvej. Běží liška k Táboru patří mezi ty intelektuálně hodně náročné. A taky mezi těch pár, které já umím. Takže z pohledu venku to musí vypadat báječně - pět maminek zpívá svým dětem infantilní říkánky a kolem nich popojíždíme my s Lukášem. Protože neznám slova, většinu písniček mu brumlám. Dvojka k pohledání. Ale utěšuju se tím, že Lukáš je malej, ale ne blbej! A že nemá zapotřebí poslouchat hlouposti.

Cachtal domácí

Doma má Lukáš vodu taky rád - ve vaně cáká a raduje se, takže snad bude vodnické dítě! Navíc jsme ho konečně s Pavlou vzali na trénink Grónského klubu do Krumlova, kde trénujeme eskimování. Lukáš uviděl lodě a okamžitě se dožadoval svezení. Zprvu v lodi seděl stejně nešikovně, jako na sáňkách, ale po chvilce pochopil, že je lepší se naklánět na druhou stranu, než loď a pak už si i sahal do vody a smál se na celé kolo.

Konečně v kajaku!

První svíčka!

Tak a je to! Lukášovi je už jeden rok. Narozeniny slavil nadvakrát. Nejprve v neděli, pár dní před tím slavným datumem.

Tak mně už je jeden rok!

Vyzvedli jsme prababičku a spolu se strejdou Honzou a tetou Helenou jsme se všichni sešli u dědečka a babičky ve Čtyráku. Je vidět, že oslavenec má spoustu obdivovatelek - dostal hned dva dorty. Jeden lepší než druhý!

Babiččin dort. 

Co by to ale bylo za oslavu, kdyby kromě dortů nebyly i nějaké ty dárky? Seznam je dlouhý. Od Honzy a Helenky dostal Lukáš úplně nové boty! A jak by taky ne, vždyť už krásně chodí. Zatím sice jenom s oporou, ale chodí! A od babičky s dědou dostal autíčko - formuli 1. A k němu kachnu, co plácá srandovně nohama. Ovšem ze začátku se jí náš hrdina trochu bál.

Ta svíčka je ale legrační!

A pak ve středu, přesně na výročí, čekala Lukáše druhá oslava, tentokrát s dědou a babičkou z Doubravice, kteří přijeli za námi do Boršova. Třetí dort - borůvkový - upekla Pavla a dárky byly tentokrát ve slavnostní papírové tašce, ze které Lukáš, jako kouzelník z klobouku, tahal všelijaké užitečné nářadí na pískoviště. Úplně na dně byl překrásný náklaďák, na kterém se bude bezvadně převážet písek!

Heč, tenhle dort mi upekla máma!

Tím slavnostní týden téměř skončil. Ve čtvrtek ještě dorazila Pavly kamarádka Eva, která seznam dárků prodloužila o zajímavě řešené zpětné zrcátko do auta a kousátko, které Lukáš momentálně hodně využije, protože se mu asi začínají klubat horní zuby.

Ke gratulantům se připojila i Pípa

Nakonec všem děkujeme - za dárky, dobroty a hlavně pomoc s Lukášovým hlídáním!

Oficiální statistiky prvních Lukášových narozenin:

• narozeniny: první
• počet oslav: dvě
• počet dortů: tři
• počet slavících: deset
• počet dárků: nepočítaně

Náš manekýn.