Vodomil

Protože se s Pavlou dost snažíme, vypadá to nadějně ohledně Lukášova kladného vztahu k vodě! O nějakém strachu zatím nemůže být ani řeči. Každý týden - tedy pokud ho zrovna netrápí rýma a kašel - pokračujeme s chozením na kurzy plavání. 

Ve vodě je mi dobře.

Lukášovi se v bazénu moc líbí. Už se potápí celý pod vodu, je třeba ale přiznat, že ve chvíli, kdy se vynoří nad hladinu úplně nadšený není. Ale všechno ostatní je zábava. Nějak sice nepochopil, že když mu řeknu: "Kopej Lukáši!", že mluvím o nohou. Takže buď se rozhodne, že mi nevyhoví a nechá se dál vozit na rukou. Nebo se do toho obuje a pak kope vším, co má. Rukama, nohama, voda lítá vzduchem, ale námořníček si plavbu dokonale vychutnává. Většinou ještě křičí radostí.

Já bych se myl celej večer!

Další ze cviků je sbírání plastových zvířátek. Ty slečna trenérka vysype na hladinu a  děti mají za úkol je sbírat a po jedné vozit na druhou stranu bazénu, kde se mají lepit na stěnu, nebo házet do košíku. Lukáš není žádný trouba a je mu jasné, že když naloží na jednu cestu jedno zvíře, tak bude jezdit dlouho. Proto vždycky zeširoka rozpřáhne náruč, nasbírá třeba pět zvířátek a: "Jedeme táto!" Že po cestě půlku ze svého lupu poztrácí, to nevadí. I tak vždycky doveze víc než jedno.

Co se stane, když vytáhnu špunt?

Na konci bazénu se lepením zvířátek na stěnu nacvičuje i samostatné lezení z bazénu na břeh. Jak by se vám ale lezlo z vody, když máte v ruce zvířátko? Nebo dvě? Něma problema! Lukáš si vrazí zvíře do pusy a už se škrábe na břeh. Tam většinou přichází nejslabší chvilka - namísto aby nové zvířátko přilepil na stěnu k ostatním, ho většinou zaujme nějaké zvířátko, které už je na zdi. A tak si Lukáš ponechá to svoje v puse a k němu si nějaké další sundá ze zdi. Ještě že je pod mým odborným dozorem - všechno napravím. Vytrhnu zvíře z pusy i ruky, nalepím je na zeď, pak Lukáše stáhnu do vody a jedeme další kolo.

Během mytí je zapotřebí vyčistit všechny oba zuby.

Takže se tam pohybuje skoro jako ryba ve vodě, skoro do té skupinky zapadáme. Ale jenom skoro. Je tam totiž pět maminek s dětmi a k nim já. Veškerá cvičení probíhají tak, že se děti vozí po hladině a k tomu se jim zpívá nějaká tzv. "dětská písnička". Achich ouvej. Běží liška k Táboru patří mezi ty intelektuálně hodně náročné. A taky mezi těch pár, které já umím. Takže z pohledu venku to musí vypadat báječně - pět maminek zpívá svým dětem infantilní říkánky a kolem nich popojíždíme my s Lukášem. Protože neznám slova, většinu písniček mu brumlám. Dvojka k pohledání. Ale utěšuju se tím, že Lukáš je malej, ale ne blbej! A že nemá zapotřebí poslouchat hlouposti.

Cachtal domácí

Doma má Lukáš vodu taky rád - ve vaně cáká a raduje se, takže snad bude vodnické dítě! Navíc jsme ho konečně s Pavlou vzali na trénink Grónského klubu do Krumlova, kde trénujeme eskimování. Lukáš uviděl lodě a okamžitě se dožadoval svezení. Zprvu v lodi seděl stejně nešikovně, jako na sáňkách, ale po chvilce pochopil, že je lepší se naklánět na druhou stranu, než loď a pak už si i sahal do vody a smál se na celé kolo.

Konečně v kajaku!