El Gaucho

Příspěvek poněkud gaučový, neboť máme březen, a tak za kamna vlezem...

František začíná ve svém čtvrtém měsíci souboje s gravitací, které s sice prohrává, ale porážky bere s nadhledem a grácií. Je to hoch velmi hodný a způsobný, v noci nás budí jenom někdy (většinou si vybere tu část noci, kdy se spí nejlépe) a přes den pospává a sbírá síly. Je o něco málo větší než Lukáš v jeho věku, jsme vážně zvědavi, kam až poroste. 

František bojuje s gravitací I.: Prostě takhle zvednu hlavu a je to.

František bojuje s gravitací II.: Dyť říkám, nic to není.

František bojuje s gravitací III.: Sakra, proč mi jí pořád někdo připlácává na gauč?

Lukáš má několik vášní - první z nich jsou animované filmy. Velikánem světové kinematografie je momentálně v našem domě Krteček (konkrétně Krtek a zápalky je zřejmě nejlepší film všech dob) a v těsném závěsu za Krtkem pochodují polští přátelé Bolek a Lolek. Hned po filmovém nadšení následuje vášeň pro fotografii. Lukáš fotí všechno, co se hýbe. A vlastně i to, co se nehýbe... Pokud bych měl zmínit nejoblíbenější hračky, těmi je kopice dřevěných odřezků od kamaráda Michala, ze které stavíme parníky, domy a mosty. Ale mnohem, mnohem oblíbenější je tzv. Nejsvatější Trojice, takto klacík (funkce a název neznámý), nůž (dřevěný, aby se nepořezal) a hlavně ČEPICE. Tu prostě miluje a nebojí se to přiznat.

Lukyho tvorba: fotím tátu...

...fotím i Lolka. Nebo tohle je Bolek?

 

Lukyho Sv. Trojice - zleva: nůž, klacík a ČEPICE

Pochopitelně Lukáš už velmi pěkně mluví, ačkoli má jisté potíže s přesnou artikulací. "Mami, mám tě hád!", je vcelku běžné vyjádření. Popravdě pro Lukáše jsou téměř všichni lidé ještě tak trochu cizinci a tak sem tam musíme s Pavlou zaskočit ve funkci překladatelů. Zdá se, že Lukáš má i speciální talent pro hru s (českým) jazykem, spočívající v tom, že sice všechna písmenka požadovaného slova odříká, ale s jejich pořadím si hlavu zas tolik neláme. Posledním novotvarem v této oblasti je oblíbená pochutina - KEPUČ.

Rohlík a KEPUČ, to je ňaminka.

S jarem přišel i požadavek a mírné zkrácení vlasového porostu. Ale to bychom to nebyli my, abychom i tuto disciplínu nevzali pěkně zgruntu. Nejprve Pavla ošmikala mě. Ačkoli jsem se dožadoval přístupu alá Postřižiny (žádal jsem 5 mm), vzala mi to asi na 15mm.

Později se dostal na řadu Lukáš. Náš malý hoch, který tráví celé dny v lesní školce, na mrazu a větru, okusován lesní zvěří, mlácen po hlavě klacky od spolužáků, pochopitelně potřeboval zakrácení spíše symbolické.  

Jarní sestřih fáze 0 - výchozí stav po zimě.

Doplněk k předchozímu záběru - tady ještě všichni září spokojeností.

 

Lukáš: "Mami, mami, co jsi mi to udělala?"
Pavla v duchu odpovídá: "Bože, já jsem taková... Co jsem mu to udělala?"

 

Ale jó, já to dám!

Komisař Kojak pátrá a zasahuje.

Vcelku se máme pěkně a fajn! A už se těšíme, až budeme moct být víc venku, nežli na tom gauči.