Třetí narozeniny

Je to tady. Protože se Lukáš narodil hnedle chvilku po dědovi, oslavili narozeniny spolu. Byl krásný skorojarní den a tak jsme Lukáše vyhnali na zahradu. Tam si hrál se sestřenicí Luckou a na to, že má narozeniny, na to úplně zapomněl.

Lukáš a Lucka - zatím nikdo nic netuší o tom, co se bude dít.

Jenže v tu chvíli už máma vytáhne připravený dárek - nádherné kolo a plíží se Lukymu do zad! A už je to tady, zkoprnělý oslavenec se vydrápe na sedačku, nechá se svézt asi pět metrů. Pak seskočí a s výkřikem: "Já mám taky kolo!" se vrhne na své oblíbené odrážedlo, na kterém předvede bravurní jízdu, zakončenou sehraným pádem, který vypadá děsně nebezpečně.

Hele, máma něco má!

Tyjo, ono je to kolo!

Jenže odrážedlo je lepší. S ním už to umím.

Pak jsme museli z kola sundat stupačky a nácvik jízdy začne nejprve metodou "zvykání si." Uvidíme, jak rychle to potrvá.

Pak je přestávka na oběd - Pavla vařila kaši a teta Alena skvělou sekanou. Lukáš se jen oblizoval.

Lukáš, teta a - čepice.

Heč, já mám narozeniny.

A po obědě přišel čas na dort (zn. Ňamňam) a po něm dostal dárek děda a úplně nakonec ještě Lukáš. Červený bagr! To je prostě pecka. Červená je skvělá barva a bagr je nejlepší stroj! To byly ale krásné narozeniny!

Kompletní sestava, jenom malý František se nevešel, chrní v kočáře.

Mám bagr!

Bylo to náročné. Musím si dáchnout.