Na vodu! A do auta!!

Po výletu na Ktiš nás čekala neděle, na kterou byla opět tropická předpověď. Pro Lukáše byla neděle zjevením. Sousedi vytáhli elektrické auto, kterým Barča nechce jezdit (je totiž HOLKA!) a Lukáš byl jako v sedmém nebi. Jezdí po ulici sem a tam, plazí štěstím jazyk a směje se na celý svět. To je ono!!!

Pan řidič

Starý auta, ty sou hezký!

Ovšem v poledne se i ulice rozpálila tak, že nemohl naboso z autíčka vylézt a tak jsme se rozhodli, že vyrazíme na vodu. František - ten horka nedbá a na lodi se projíždí skoro pořád. Má ji totiž v obýváku na koberci. To na Lukyho není ono, a tak jsem sbalili do batohu nafukovací pidiloď a vyrazili proti proudu Vltavy, zaplněné vodáky.

Franta a jeho loď.

Chytrý lidi, jsou doma, v chládku.

A šťastný.

A jdeme. A hlavně sebrat všechny klacky, co najdeme.

Táto, co je to za strom?

Cesta byla dlouhá, a tak jsme stihli nasbírat asi padesát klacků - "Všechny budeme potřebovat, táto!" a když Lukymu došly síly, jakoby zázrakem se po cestě objevila lavička. Poseděli jsme, nabrali síly a šlapali proti proudu dál.

Odpočinek

Příhodné místo, kde je nejsnazší přístup k vodě objevil Lukáš. Nafoukli jsme loď, vyfotili se a už se jelo. Jako auto to není, ale taky to šlo. Hlavně na jezu U Rybů. Tam jsme do proudu vjížděli asi desetkrát, dokud jsme nebyli úplně mokří. Pak krátká pauzička na břehu, nabrání sil a zase dál.

Jdeme na věc.

Člun je fajn, můžu si na něm poležet.

Sušíme.

Po cestě jsme vylovili "potápěcí kytku", viděli kachnu mámu se sedmi kachňaty - "A kde je táta?" a už jsme byli na jezu u Zátky. Ten jsme zcela suveréně přenesli a za necelé dvě hodiny byli zpět v kempu, kde na nás čekala máma a Franta. Společné foto, nanuk a pivo a domu. 

Velký úlověk - potápěcí kytky.

To jsme my, námořníci.

Šťastné shledání.

Franta nejprve nevěděl....

...ale rychle zase roztál.

Ulice se naštěstí trochu ochladila, tak mi tu zas Lukáš pod oknem bzučí v tom elektromobilu.