Zlatá Ktiš

Když je horko, je nejlepší být na horách, nebo u rybníka. A vůbec nejlepší je být na horách a u rybníka. Protože jsme chajdu na Lipně propůjčili jiným exulantům před vedrem, nezbylo, než se vypravit někam na vlastní pěst. 

Poutníci si musí v horku ochladit rozpálené nohy, to je jasné!

Zvlášť tyhle nohy.
Už dva dny mám na chodidlech puchýře,
protože jsem chodil po rozpáleném asfaltu naboso.

A protože nejkrásnější hory jsou ty Novohradské, měli jsme v polovině června 2015 celkem jasno - zajedeme ke Zlaté Ktiši. Krátká procházka lesem, koupačka a pak do Lesovny na oběd. Plán byl jasný a dodrželi jsme ho na 100%.

Táto, pojď do potoka!

Skoro celá rodina - zleva Luky, Franta v kárce a máma.

Dole, v kraji, bylo přes den 34°C a my si užívali krásných 29°C, doprovázených teplým větrem. Cesta lesem nám tak ubíhala vcelku pěkně. Lukáš si nestěžoval a celou dobu poslušně šlapal, jen jednou si vyžádal odpočinek na kládě. František v kočárku byl ještě víc v pohodě, ten ovšem propásl to nejlepší - koupačku v rybníku.

Táto, víš proč se tahle kytka jmenuje náprstník?!

Voda náramná, nikde nikdo, kromě party 5 důchodkyň, co nosily dlouhé šátky a jedné paní se dvěma jorkšíry - tito ovšem Lukyho opravdu vyděsili. Na jejich obranu nutno dodat, že Lukáš vstoupil na hráz, kde se tito psíci opalovali, ozbrojen klackem, což jim pochopitelně nevonělo a tak mu to dali "sežrat".

Voda byla tak skvělá, že Pavla v ní málem ztratila hlavu.

Po dvojí koupeli ještě oběd na Žofíně a pak už jenom spánek v autě "aždodomu".

Škoda, že tohle neumím namalovat.