Krabice, motorky a kopřivy

Neděle. Odpočíváme a hrajeme si. Dneska jsme začali hrou s nejoblíbenější hračkou - velkou kartonovou krabicí. Ta klukům poskytuje tolik zábavy, až se to nezdá možné. V truhle zůstávají autíčka, zvířátka a stavebnice - krabice je všechny hravě překoná. Kluci do ní lezou, schovávají se, buší do ní, perou se o ní a Lukáš ji nakonec zkouší nosit jako čepici.

Franta roste jako z vody.

Kluci v krabici.

To je sranda.

Jenom zabalit.

Silák & bratr

Pěkná čepice, co?!

Ale abychom taky něco viděli, tentokrát jsme s Lukášem vypadli z domu a namířili si to do Hošťálkova muzea motorek. Před tím se Lukáš vyčural do Slepého ramene, což byl pro něj veliký zážitek, protože tam byl velikej proud a teče to až do moře. Rozsah muzea je pro čtyřletého motorkáře akorát. Prošli jsme obě patra a skončili přesně ve chvíli, kdy došly síly. Ty jsme lehce dočerpali nákupem kvarteta s motorkama a šli jsme dál.

Lukáš názorně ukazuje, kde se vyčural.

Hurikán.

Na nejdřív jsme zkontrolovali, zda jsou na Solnici všechny tři hlavy podvodníků, nebo zlodějů, pak jsme okoukli žábu (pořád je ještě nahoře). Pak si Lukáš sáhl na lebku na sousoší u České ulice: "Táto, a kde má zuby?" a šup na náměstí.

Piaristické náměstí

Prověřili jsme vodu v kašně - je nějaká kalná, tak není vidět, jak je hluboká, což je škoda. Bludnej kámen jsme pro jistotu obešli v uctivé vzdálenosti a protože na Černé věži byli vidět lidi, vyběhli jsme i nahoru. Lukáš překvapil - vylezl nahoru po svých a po cestě dolů chtěl pomoct jen jednou. Nakoukli jsme jsme i do katedrály, kde hráli na varhany a krásně to tam vonělo a v tu chvíli, začaly docházet síly.

Frajer Luke

Lukáši, vyskoč!

Tak jsme na pokraji vyčerpání dorazili do Columbia Café - tam eňoňéňo tomatová polívčička, ňoky s lososem (já jedl ňoky, Lukáš lososa) a protože pan majitel slavil včera narozeniny a zbyl kus dortu, dostali jsme ke kafi i dort! Po cestě zpátky jsme šli kolem spousty kopřiv, které Lukášovi utkvěly v paměti nejvíc. 

Vpravo za hlavou má Lukáš ty kopřivy.

Malíři a dinosaurologové

Velká novina je na svět - Lukáš včera namaloval svou úplně první figurální malbu!!! Je to autoportrét a první postavička je dost zřetelná. Když jí domaloval, přišla Pavla a Lukáše jemně upozornila, že ta postava není kompletní. Původně jí totiž chyběly ruce. Ale to pro našeho pana malíře není vůbec problém. Vzal pero a ruce měl jedna dvě. Tak vznikl obraz: Lukáš, dinosaurus, xpsfl a bžoňk. Co je co, najdete v popisu obrázku.

Zleva: červený je XPFSL, žluto-modro-zelený je Bžoňk, pak stojí Lukáš a ta zelená sekera, to je dinosaurus. 

Dinosaurus nemohl chybět - ty teď Lukáš prožívá úplně nejvíc. A tak jsme včera z větve, co se válela v lese, jednoho vyrobili. Protože Lukášova nejoblíbenější barva je žlutá (hned po ní bílá a černá), musel být celý do žluta.  Jenom omluvte, že na fotce vystupuje Franta. Ten si tohle zvíře taky oblíbil a hlavně, v době focení byl Lukáš u babičky.

Franta a Dinosaurus žlutý

Dinosaurus žluťákus

Lukáš kromě dinosaurů věnuje spoustu pozornosti zvířatům obecně. Což dohromady s jeho prozkoumáváním tajů češtiny tvoří poměrně výbušnou směs. Nedávno jsme řešili, jak se jmenují mláďata různých zvířat a dozvěděli jsme se od něj, že mládě od krávy je kravítko, no a kůň, ten má zase kundítko.

Franta má radost, protože přijela...

...protože přijela teta Alena!

Velikonoce

Velikonočních fotek letos moc nemáme. Měli jsme totiž Velikonoce velice speciální. V neděli jsme se zbavili obou kluků! Chtělo by se říct, že jsme je prodali cikánům, ale oni je cikáni nechtějí. Tak jsme Lukáše nechali u dědy Fíka, zatímco Franta oblažoval dědu a babičku na Máji a my s Pavlou zdrhli na krásné dva dny na chajdu na Lipno.

Ovšem ještě před tím jsme učinili zadost povinnostem vyplývajícím z tradice. A tak Lukáš v pátek u tety Aleny se sestřenkou Luckou barvili vajíčka a pekli mazanec (k našemu smutku ovšem mazanec skončil u dědy Fíka a na nás nezbylo).

Lukášovo barvení 

Franta zůstal s námi doma a jak se postupně lepšilo počasí lepšila se i Frantova nálada.V sobotu v podvečer se totiž zlomila zima do jara a my trávili večer u Indiánů, kde jsme se ládovali skvělými palačinkami a u toho motali pomlázku.

Franta poněkud v nenáladě.

Zadumaný a rozespalý Lukáš

Večírek to byl náramný a už se těšíme na jeho pokračování. A jak to tu napřeskáčku vyprávím, málem bych zapomněl, že v pondělí, když jsme se zase všichni setkali doma, zlískal Lukáš Barči odnaproti (máme tady dvě Barči!) a tak jsme Velikonoce měli úplné.

Gauč a tygr.

Nakonec se na Velikonoce těšil i Frantál.