Krabice, motorky a kopřivy

Neděle. Odpočíváme a hrajeme si. Dneska jsme začali hrou s nejoblíbenější hračkou - velkou kartonovou krabicí. Ta klukům poskytuje tolik zábavy, až se to nezdá možné. V truhle zůstávají autíčka, zvířátka a stavebnice - krabice je všechny hravě překoná. Kluci do ní lezou, schovávají se, buší do ní, perou se o ní a Lukáš ji nakonec zkouší nosit jako čepici.

Franta roste jako z vody.

Kluci v krabici.

To je sranda.

Jenom zabalit.

Silák & bratr

Pěkná čepice, co?!

Ale abychom taky něco viděli, tentokrát jsme s Lukášem vypadli z domu a namířili si to do Hošťálkova muzea motorek. Před tím se Lukáš vyčural do Slepého ramene, což byl pro něj veliký zážitek, protože tam byl velikej proud a teče to až do moře. Rozsah muzea je pro čtyřletého motorkáře akorát. Prošli jsme obě patra a skončili přesně ve chvíli, kdy došly síly. Ty jsme lehce dočerpali nákupem kvarteta s motorkama a šli jsme dál.

Lukáš názorně ukazuje, kde se vyčural.

Hurikán.

Na nejdřív jsme zkontrolovali, zda jsou na Solnici všechny tři hlavy podvodníků, nebo zlodějů, pak jsme okoukli žábu (pořád je ještě nahoře). Pak si Lukáš sáhl na lebku na sousoší u České ulice: "Táto, a kde má zuby?" a šup na náměstí.

Piaristické náměstí

Prověřili jsme vodu v kašně - je nějaká kalná, tak není vidět, jak je hluboká, což je škoda. Bludnej kámen jsme pro jistotu obešli v uctivé vzdálenosti a protože na Černé věži byli vidět lidi, vyběhli jsme i nahoru. Lukáš překvapil - vylezl nahoru po svých a po cestě dolů chtěl pomoct jen jednou. Nakoukli jsme jsme i do katedrály, kde hráli na varhany a krásně to tam vonělo a v tu chvíli, začaly docházet síly.

Frajer Luke

Lukáši, vyskoč!

Tak jsme na pokraji vyčerpání dorazili do Columbia Café - tam eňoňéňo tomatová polívčička, ňoky s lososem (já jedl ňoky, Lukáš lososa) a protože pan majitel slavil včera narozeniny a zbyl kus dortu, dostali jsme ke kafi i dort! Po cestě zpátky jsme šli kolem spousty kopřiv, které Lukášovi utkvěly v paměti nejvíc. 

Vpravo za hlavou má Lukáš ty kopřivy.