Krátký příběh o pohledu

Lukáš přinesl ze školky pohled. Celej si ho namaloval a pak poprosil Pavlu, aby mu tam napsala adresu. Jeho. Dobrá tedy, proč ne.

Pak jsem do děje vstoupil já. K čemu pohled, kterej nikdy nikdo nepošle? Dopsal jsem na něj, že je podléhá režimu "školkové pošty", čímž jsem pochopitelně myslel, že jej lze poslat nevyplaceně.

A dobrý konec?! Ano, tady je.

Pohled jsem z hecu hodil do schránky v Krumlově. Českém. A druhý den byl v Boršově. Nad Vltavou. A úplně zadarmo. A orazítkován! Někdy překvapí i pošta. Česká!

To udělá radost, že jo?!

Jediné tajemství v celém příběhu je to, co to asi tak je namalováno na rubu pohledu.
Netuším!