Na výletě

Lukáš začíná dělat veliké pokroky - například zjistil, že má dvě ruce. A dokonce i to, že si jednou rukou může přidržovat tu druhou, když si ji strká do pusy. Zdá se, že ho to dokonale fascinuje a při zkoumání těchto zvláštností úplně zapomíná na svět kolem sebe.

Bašta, Pavla a kousíček Lukášova kočárku na hrázi Záhorského rybníka.

Ale naštěstí má své rodiče, kteří mu včas připomenou, že kolem něj spousta jiných krás. Kupříkladu v sobotu jsme se rozhodli, že mu ukážeme tu pravou jihočeskou krajinu. To znamená, že jsme ráno, hned po snídani, v jedenáct hodin vyrazili směr Vodňany.

A rybník v celé své kráse.
Vpravo se táhne hráz.

Brzy nám vyhládlo, takže jsme po cestě zastavili na benzínové pumpě, která se jmenuje Pumpa, u které má stánek s občerstvením kamarád, kterému říkáme Indián. K obědu bylo tradiční menu: sekaná se salátem, a klobka s puntíkatou hořticí (=uzená klobása s kremžskou hořčicí). Na závěr ještě capucino a jedno piccolo grande.

V mělčinách na kraji rybníka bylo neuvěřitelné množství kvetoucích kosatců.
A ve vodě zase stejně neuvěřitelné množství pulců. Ani jedno si Lukáš moc neužil.

Po kávičce nás Indián poslal k sobě domů, kde se jeho žena Danuška věnovala sečení trávy a my jsme se šli podívat na oslíka Kubu. Kuba je nejhodnější a nejkrásnější oslík, jakého si vůbec dovedete představit. Ovšem Lukášovi to bylo zatím docela jedno. Ale Indiáni mají přichystané sedlo, tak třeba se na něm za dva tři roky Lukáš projede.

Rybník skrze větve, které se Lukášovi tak líbily.

Z Libějovických Svobodných Hor (tak se ta vesnice jmenuje!) jsme jeli ke kempu Pražák na břehu Záhorského rybníka. Procházka po jeho dlouhé hrázi Lukáše naprosto fascinovala. Vydržel se snad hodinu upřeně dívat na větve dubů, které se vysoko nad ním komíhaly. Asi bude lesníkem? Po krátké procházce jsme si to namířili domů a Lukáš vypadal jako nejspokojenější dítě na světě. Výlety ho baví ještě o něco víc, než zkoumání vlastních rukou. Teď budu na dva týdny pryč, ale jak se vrátím, zase někam pojedeme.

Šťastný výletník.