Už jsou mi dva ...měsíce.

Ano, Lukáš už oslavil dva měsíce života. A začíná si to pomalu ale jistě, pěkně užívat. Pochopitelně ze všeho nejlíp mu jde spaní. V tom začíná být opravdu dobrý.

Lukáš prospí skorem celý den. 

A taky že to má mít po kom. Totiž první ligu ve spaní v naší domácnosti hraje nejen mrňavý synáček, ale i jeho maminka. Co ta by si počla, mít méně spavé dítě, to se neví a raději o tom nepřemýšlet.

Právě jste svědky velikého klání - kdo vydrží spát déle?!

Aby měl spánek co nejpříjemnější dostal speciální obleček - já tomu říkám "spacák kšanďák" a ze všech jeho obleků mu jej nejvíc závidím. To by se mi líbilo, já z dek a peřin pořád někde vyčuhuju a vymotávám se. Zkusím se poptat u některého outdoorového výrobce, jestli by tohle nebylo ve velikosti XXXXL.

To chci taky.

A protože už Lukáš není nejmladší, když se probudí, začíná být zvídavý. Vydrží si číst strop třeba i hodinu. Nebo okno, to vám je lepší než všechny časopisy světa. Kouká na něj, oči mu rejdí ze strany na stranu a dost by mě zajímalo, co všechno tam asi vidí. Když se nedívá z okna, začíná studovat přírodovědu.

Lukáš, kytičky a nohy od koníka. 

A pořád jenom neleží, kdepák, nedejte se mýlit. Lukáš už zvedá hlavu a vypadá, že by hrozně rád co nejdřív začal chodit. Jenom to tělo ho nějak neposlouchá, hlava je těžká a ruce a nohy darmo mluvit, ty si pořád dělají co chtějí.

Já už chci jít po svých.

A protože ho nohy neunesou, domluví se občas Lukáš s maminkou a tátou a jedou společně na výlet. Kromě Lipna, kde to má moc rád, jezdí na různá další místa. Naposledy se byl podívat, jak se táta koupe v kanoistickém kanále. To vám byla legrace, jak táta prskal a polykal andělíčky.

Táto, jak to pádluješ?
Já bych to dal i s prstem v nose!

A když se Lukáš unaví svými neustálými pokusy poznat svět, je mu zase nejlíp v náručí u maminky, kde spánkem nabere síly na další výzkumy.

Počkejte, dám si šlofíka a zase na to vlítnu.

A maminka? Ta je spokojená, když je s Lukášem a čím dál tím víc jí to sluší...

Spokojenost sama.