Pozdní léto, nebo začátek podzimu?

Asi začal podzim. Pozná se to podle dvou věcí. Začali jsme trochu kutit na zahradě a voda v Lipně stydne. Nejprve k tomu prvnímu. Na zahradě sázíme kytky a trávy podél našeho kamenného potoka. A Lukáš s tím pomáhá. Ostřížím zrakem nás kontroluje a občas přidá i dobrou radu.

Lukáš překontroloval náš luxusní kompost
a teď jedeme sázet.

Pobyt na zahradě Lukáše baví - stále má ještě velikou vášeň pro stromy všeho druhu. Zaparkujte mu kočárek pod vrbu, pokud možno tak, aby dosáhl na větve a listy a bude vás milovat. Tak to je!

Čím víc listí, tím víc štěstí.

Protože Lukáš dosáhl krásného chlapského věku půl roku, rozhodla jeho maminka, že začne trénink na skutečný a samostatný život. Spočívá to v tom, že k obědu začíná dostávat něco jiného, než mléko. Mrkvička mu jede, ovšem k bramborám se má zatím Lukáš částečně jako tatínek. Ten je jí nerad, pokud tedy nejsou v rumu, ale ten Lukáš zatím nezná.

Pořádnej chlapskej oběd

Asi se ptáte, jak je to s tou studenou vodou v Lipně. O víkendu jsme tam strávili dva krásné a prosluněné dny. První den jsem projezdil na kajaku, zatímco Pavla s Lukášem leželi u chaty (Pavla v houpací síti, Lukáš v kočáře.) Když jsem se vracel z výpravy, naskytl se mi tenhle nezapomenutelný pohled:

Podzimní večer

Dlouho do noci jsme pak i s Lukášem seděli u ohně, pekli si párky, chleba a bedlu. A když se mladý pán odebral na kutě, sedli jsme ještě na verandu a koukali do nebe. Celkem jsme viděli padat čtyři hvězdy. Ale co si kdo přál, to je tajemství.

Manekýn čeká na verandě na snídani

V neděli po ránu (tedy v 10:30) dorazila babička Milena a Lukášův strejda Honza. Spolu s Honzou jsme pokáceli obzvlášť rozbujelý černý bez a pak jsme asi hodinu tahali ze země jeho kořeny. Vedro a těžká práce znamenaly jediné - ještě před obědem jsme oba zaběhli do Lipna a vykoupali se. Babička Milena tam tou dobou již odpočívala na dece, slunila se a četla v National Geographic magazínu reportáž o tom, jak rozmarně se počasí poslední dobou chová.

Pavla jako vodní víla

Po obědě se sbalil celý cirkus (Pavla, Lukáš, Honza, kočár, knížky, plavky, ručníky, deky a já) a vyrazili jsme za babičkou k přístavišti, kde jsme se pak koupali celé odpoledne. Voda je sice podzimně nastydlá, ale na koupání pořád ještě skvělá.

Vodička, voděnka...

Na chvíli jsem koupal Lukášovi nohy, ale jak jsem již napsal výše, celá jeho duše patří stromům. A tak největší radost měl z toho, že jsem ho chvilenku nosil já a mně (narozdíl od Pavly) vůbec nevadí, když ochutnává listí. Koneckonců jednou s tím začít musí, ne?

Strejda Honza

Víkend byl zase moc prima a teď už se všichni začínáme těšit na cestu k moři, kam chceme Lukáše vzít koncem září.