Sedmihorky

Na konci léta 2012, tedy v době kdy je Lukášovi zhruba půl roku, jsme poprvé vyrazili pod stan. V kempu Sedmihorky, který byl vyhlášen kempem roku 2011, jsme měli domluvené setkání s rodinami kamarádů, se kterými jsem byl na jaře v Norsku.

Lukáš poprvé v kempu

Vyrazili jsme v pátek, předpověď počasí sice za moc nestála (mělo pršet celý víkend), ale kdo nic nezkusí, nic nezkazí, že? Nejprve nás čekala obligátní zastávka na pumpě Pumpa (což je benzínka našeho kamaráda Indiána,. která se opravdu jmenuje "Pumpa"). Když Indián uviděl Lukáše, vyjekl: "No to je pařez!" Později to sice zmírnil na tvrzení, že je Lukáš pěknej hříbek, ale rozhodně se mu zdál pořádně narostlej.

Vítku, to musíš...

Do Sedmihorek jsme dojeli až po rodinkách Pancířů a Sládků. Chvilku po nás se dostavili Standa Klokočník s Olinkou a Amálkou a byli jsme komplet. Povečeřeli jsme v místním pohostinství (stánku) a do večera jsme si povídali o našich dobrodružstvích, která jsme zažili na Vesterálách. Při té příležitosti jsem klukům předal narychlo spíchnutou knížku, ve které je přepsán náš lodní deník. Přijetí knihy bylo pro mě osobně vřelejší a velkolepější, než kdyby měla premiéru někde v Kanzelsbergrovi, takže se mi spalo dobře.

On the road (Na cestě)

V sobotu ráno proti všem předpokladům a předpovědím vyšlo slunce. Paráda. Lukáš strávil první noc úplně v klidu, jenom jak se rozednilo se probudil a už neusnul. Jako u vytržení pozoroval nové prostředí, Pavlu spící ve spacáku, mě ležícího na druhé straně a hlavně poloprůhledné stanové plátno. Byl tím vším prostě tak fascinován, že zapomněl, že obvykle spí až do deseti hodin.

Čert I.

Po snídani následoval výlet. Většina osazenstva má to štěstí, že všichni potomci se už pohybují po vlastní ose a tak vyrazili na hrad Valdštejn. My s Pavlou a Lukášem v kočáru jsme si to namířili na Hrubou Skálu, odkud jsme předpokládali, že na Valdštejn dojdeme po červené trase, která se nám v mapě zdála schůdnější. Omyl.

Došli jsme v poklidu do hotelu Sedmihorky a odsud jsme si to namířili na Hrudou Skálu po zelené. Po cestě jsme si odskočili do strany, abychom u blízkého rybníka zahájili další etapu lovení kešek - tentokrát s Lukášem v kočáře. Na rybníce plavaly kachny a užovky, do listí svítilo slunce a Lukáš dostal hlad. Pavla ho nakojila v klidu na hrázi a šlo se dál.

Čert II.

Došli jsme k odbočce na Hrubou Skálu - chyba. Nahoru vedly schody, nic pro nás. Tak to tedy objedeme. Ale podařilo se nám dojít jen k místu zvanému Adamovo lože a tam jsme se definitivně zasekli. Průchod mezi skalami byl tak úzký, že neprošli ani silnější tatínkové, natož my s kočárem. Takže otočka, zpátky ke kešce a přes Doubravici (zdravíme babičku Zdenu a dědu Frantu, kteří taky bydlí v Doubravici, ale v úplně jiné).

Po silnici jsme se dohrabali až ke Hrubé Skále, ale tam nám už došly síly. Hrad samotný byl v obležení stánků a pražáků, tedy nic pro nás. Sešli jsme tedy zpět ke kempu, kde jsme se setkali se zbytkem výpravy. Cesta na Valdštejn byla prý úplně v pohodě a pro kočár jako dělaná! Co naděláme.

Kajakářský dorost

Nastalo courání po kempu, prohlédli jsme si koupaliště a pak obsadili houpačky a kolotoče. Na těch se vyřádila nejvíc Lenka Sládků. Jako malá... Po dalším večerním posezení (zase bez ohně, ach jo) se šlo na kutě.

Jo, v přírodě mě to baví.

V noci začalo pršet, takže měl Lukáš o zábavu postaráno. Na další fotce vidíte, jak to po ránu ve stanu vypadá. Pavla chrupe a Lukáš obhlíží a kontroluje.

Ve stanu je spousta zábavnějších věcí, než spát.

V neděli bylo o něco hůř. Dopoledne trochu sprchlo. Ale pořád to šlo a hlavně se počasí během dne postupně vylepšovalo.

Skoro kompletní Pancířovi

Skoro kompletní Klokočníkovi :-)

Na další výpravu jsme neměli chuť a hlavně jsme měli ještě jeden cíl, chtěli jsme se podívat za kamarády, kteří žijí v Litomyšli. Sbalili jsme si tedy svoje saky paky, rozloučili se s ostatními a vyrazili na jih.

V tuhle chvíli nejspíš Standa něco vypravuje

Co vyváděli ten den ostatní nevíme, ale jistě se to dozvíme. Na konci září totiž společně plánujeme, že Lukášovi ukážeme moře a sejdeme se někde v Chorvatsku. Už se moc těšíme.

Bylo sice pod mrakem, ale nálada vládla slunečná

Takže jsme popojeli k Vendy a Leošovi. Tam jsme dostali výborný oběd a Vendy popřáli, aby porod, který se jí blíží proběhl co nejlépe. Po cestě domů jsme ještě zastavili kdesi v lesích u Pelhřimova a sebrali pár hub (dokonce i jednu syrovinku) a někdy po sedmé jsme byli po krásném výletu doma. Bylo to bezva!

Kája a Mikuláš

Dodatečná zpráva: čtyři dny po naší návštěvě, v pátek 31. 8. 2012 se Vendy a Leošovi narodil syn Štěpán! Gratulujeme.