Mrazivé lednové odpoledne

To je zase týden! Minulý víkend jsme byli u kamarádů v Hradci Králové. Jeli jsme po suchých silnicích a zima nikde. Jenže ve čtvrtek se roztrhla mračna a Boršov zasypala sněhem. Třikrát během 10 hodin jsem odhrnoval, a už nám skoro sahá po střechu.

Zasypaný Boršov

V pátek už jen lehký poprašek a dneska, v sobotu, ideální příležitost naložit Lukáše do sáněk a jupí, jedeme ven!

Vyjé, zapřáhněte psí spřežení a jedém!

To znamená zabalit Lukáše do několika vrstev, pevně připevnit k saním (i tak jsme ho zase vyklopili) a pak rozhodnout kam se vydáme. No, těch možností zase tolik není. V podstatě jsou tři směry, kam se můžeme vypravit.

Nejmíň populární je polní cesta z Boršova do Homol. Po té moc nechodíme, hodně si jí totiž užiju přes týden, kdy po ní chodím do Homol do práce. A někdy mi chodí naproti Pavla s Lukášem. Takže představa, že tam budeme chodit i o víkendu nás moc neláká.

A pak můžeme jít směrem na jih. Buď k řece - tam zatím (s kočárem) dojdeme jen asi 200 m za jez a musíme se otočit, protože terén je těžko průjezdný.

Sníh, sníh, volaly děti...

A poslední možnost je jít "k Pilotovi", tedy k pomníčku amerického letce - kapitána Raymonda F. Reutera. Ten velel 503. peruti 339té stíhací skupiny armády USA a zahynul, když jeho Mustang P-51 dostal přímý zásah při bombardování nedalekého letiště v Plané u Českých Budějovic. (Věděli jste, že v květnu 1945 vstoupily do Boršova jednotky americké armády? Já tedy ne.)

Zmrzlice Pavlice

Tam jsme se vypravili také dnes a jako vždycky jsme si z procházky přivezli spící dítě. Studený vzduch mu moc svědčí, i když už bychom byli rádi, kdyby se Lukáš zbavil své dlouhotrvající rýmy.

A jak dlouho pak vydržel spát doma?
Deset minut!