František je na světě!

A je to tady! V noci na středu mě Pavla, která si dělala náskok a v porodnici čekala už od neděle, vzbudila telefonem v 02:45, abych přijel. Po krátkém zmatkování - padaly dotazy jako: "A kam to mám vlastně přijet?", "Jak se jmenuju?", či "Smí otec před porodem snídat?", jsem se probral a za půl hodiny už jsem byl namístě.

A máme to za sebou!

Na porodním sále vládla (v mezích možností) pohoda. Sestry pokyvovaly moudře hlavami a stále (ostatně jako s Lukášem) konstatovaly, že: "Ne, to ještě není vono." A po pro nás obvyklé scénce: Já tu nebudu, jdu domů!, to už vono už bylo.

 

Byla to vážně zívačka!

Čekal jsem náročné scény, nátlak ze strany personálu (na Lukáše používaly ty baby fakt ostré násilí), ale nic takového. Než jsem poprvé zazíval, už hlásily, že má tmavé vlasy a za dalších deset minut, 3. 12. 2014 v 04:19, už byl FRANTIŠEK na světě.

Prej, že je velkej! To vykládejte někomu jinýmu.

Klacek je to pořádnej - tedy alespoň podle toho, jak se Pavla při porodu tvářila a podle toho, co říkala dětská sestra, která musela doběhnout naproti do nadměrných velikostí, aby našla něco, do čeho by se Fanda vešel. Ale udělala to pro něj ráda, protože když slyšela, jak se jmenuje, jenom pochvalně zamručela: "No konečně poctivý český jméno, to je furt ňákej Klaudius a Oliver!"

Já už chci domů.

A pak už kontrola a dvě hodinky čekání a přemáhání spánku a v 06:20 sestry zahájily "svážení" (jo, tak se tomu v nemocnici říká - maminky a děti se svážejí, jako dříví v lese) a já dostal kopačky. Bylo to zase krásně dojemné!

Vážně krasavec :-)

Tak Františku ty prospívej a Pavlí, tobě moc a moc děkuju!!!