Konečně doma!

Tenhle zápis úplně doma nezačíná - než totiž mohli Pavla s Františkem přijet, museli si "odtrpět" tři dny v porodnici. Tam jsme za nimi chodili poctivě každý den a Lukáš se tam kromě pobíhání naboso po dlouhé chodbě v druhém patře, též věnoval fotografování! Podívejte se sami, jak se zlepšuje.

Tuhle fotku jsem ještě dělal já, ale...

...ale takhle to viděl Lukáš.

A pohled z okna ho zaujal taky hodně, proto ho fotil.

První byl "konečně doma" František. V sobotu 6. 12. 2014, hned poté, co Lukáš našel svojí první mikulášskou punčochu, nacpanou dobrotama, domů dorazili Pavla a František. Uvítání to bylo náramné a už jsme se na ně s Lukášem moc a moc těšili.

Tak a už jsme velká rodina!

Ještě ten den si svého jmenovce přišel překontrolovat děda František! Při té příležitosti připomněl, že jeho otec, též František, se narodil skoro ve stejný den - osmého prosince. A protože má dědu rád, Lukáš si ho taky vyfotografoval. 

Lukáš už fotit umí!

Další den byl věnován dobrodružství. Odstartovala to stavba stanu v pracovně. Nejprve jsme si pořádně odpočinuli v kopici spacáků ve stanu a pak jsme vyrazili na výzkumnou výpravu.

Dobrodruh ve svém stanu. 

Výprava byla vážně dlouhá a v těžkém počasí i terénu. První výzvou byly kaluže hned za domem. Už tam jsme pochopili, co se od nás čeká a odvážně je všechny propátrali.

Mám tam skočit?

Tak já tam skočím!

Pak následoval lov ryb uprostřed (skoro uprostřed) prudce tekoucí Vltavy. Tady jsme zjistili, že příště se musíme pověnovat prutu a připravit si na další lov pořádné nádobíčko.

Velkorybář

Nejlepší zábavka na světě! Po kolena ve vodě a lovit ryby.

Pak následoval dlouhý a úmorný pochod rozmočeným lesem až k Pilotovi. Tady se naštěstí cesta zase převrátí a protože to bylo z kopce, mohl Lukáš slézt z mých zad a pokračovat na kole. Nedojel však daleko - spodní partie polní cesty, ta co je až skoro u Boršova, nabídla našemu průzkumníkovi další netušené možnosti.

Co je lepší, než velká kaluž?

Velká a ŠPINAVÁ kaluž!

To je lábuš!

A ještě jednou.

A pak, teprve pár metrů od domova Lukáš ohlášil, že "má něco v botě". Nejprve jsme našli ponožku shrnutou do špičky boty a po pár dalších metrech i Lukáš úplně první puchejř na patě!!! Takže výprava jako hrom, ale ještě "že už jsme konečně doma a máma tu bolest umí zahnat bonbónem!"

Sledujte - můj úplně první puchýř!