Vánoce na Kvildě

Lukášovy první Vánoce jsme naplánovali oslavit na Kvildě. Byli jsme tam před dvěma lety v penzionu Kilián a docela se nám to líbilo. Tedy s pašeráckou slávou Šumavy má tenhle moderní penzión pramálo společného (tady najdete odkaz: Penzión Kilián), ale bydlení je tam pohodlné a šumavská vánoční atmosféra se nám tenkrát dost zalíbila.

Vánoce, vánoce přicházejí...

Ale člověk míní - dva dny před štědrým dnem mně zase vzaly záda a namísto na Šumavu jsme jeli do... No prostě zůstali jsme doma. Lukáš alespoň doma stihl vánoční dárky od tety a strejdy a babiček a dědečků. My s Pavlou si obzvlášť pochvalujeme nafukovací chodící válec z Doubravice. Lukáš z něj má strach a tak jsme jej zaparkovali před rádio. A od té doby mu Lukáš dal pokoj a už neotáčí knoflíkem hlasitosti na maximum.

V neděli jsem se o sto šest léčil a tak jsme nakonec na Štědrý den s jednodenním zpožděním na Kvildu nakonec přeci jen vyrazili. Penzion se nezměnil - jen jsme tentokrát nebyli v sami. Kouzlo vánoc na horách objevila spousta dalších rodin a my jsme tak byli ochuzeni i o barvité zážitky z minulého pobytu. To třebas například ve dvě v noci dorazil k penzionu nějaký neodbytný nápadník slečny recepční a dvě hodiny v mrazu a tmě mačkal na zvonky od všech pokojů, včetně našeho. A my tenkrát jen doufali, že k nám nezačne do prvního patra šplhat. 

Á propos, když už mluvím o mrazu, letos to bylo hodně slabé. Na štědrý den kolem 10 °C. Já ještě moc nechodil a tak s Lukášem vyrazila do terénu jen Pavla. Nakonec jsme nevezli ani sáňky a jak vidíte, dobře jsme udělali.

Vánoční šumavská idyla

Ke štedrovečerní večeři nám až na náš pokoj s poetickým jménem "Roklan" donesli parodii na rybu. Bylo to filé s nějakou sýrovou hmotou. To bylo tedy poněkud smutné, po nějakých 40ti letech poprvé bez kapra :-) Ale pak už začalo rozbalování dárků. Lukáš si to moc užíval. I když popravdě víc než dárky samotné (ponožky, dřevěný vláček, knížky) se mu líbily roztrhané barevné papíry, do kterých byly dárky úhledně zabalené. Na ty cáry papíru se vrhal, mačkal je, trhal a když se nikdo nedíval, občas je i ochutnával. 

Po večeři

Pochopitelně jsme se podívali i na nějakou pohádku, i když ta na Štědrý večer se nám líbila mnohem míň, než ta, co šla na Boží hod. A dlouhý program a horský vzduch udělali s Lukášem své...

Jak to jenom dělá?
Všimněte si, že polštář má pod nohama.

Na Boží hod si počasí vymyslelo ještě jedno vylepšení - kromě toho, že pořád bylo nějakých 7 °C nad nulou, se spustil déšť a vítr. Bezva počasí na vycházku. Nás ovšem od keškování nic neodradí a tak jsme dali jednu multikeš. To znamená, že jsme chodili po celé Kvildě, počítali okna, sloupky na mostech i písmena na pamětní desce, abychom na závěr sedli do pekárny, kde jsme si u piva a kafe spočítali, kde je výsledný poklad ukrytý. Nemůžu to tu vykecat, ale mají ho na Kvildě pěkně všichni na očích.

Počasí, že by psa nevyhnal. A my do toho vyrazili i s dítětem.

   

A překulil se večer. A my se i s Lukášem, pěkně po vzoru Tří veteránů, váleli a užívali si toho, že nikam nemusíme, jsme pěkně všichni pohromadě a slavíme si Vánoce.

Kamarádi, budeme se válet!

Bylo to prostě bezva. A nakonec při odjezdu došlo i na ten sníh. Tak nám zbývá jediné - vymyslet, kam pojedeme napřesrok.