Mikulášská

Je tady Mikuláš. To znamená, že zítra bude Lukášovi rovných 9 měsíců. Takže na světě už zítra bude stejně dlouho, jako vydržel schovanej u mámy v břiše. Překvapuje mě, co všechno za tu dobu zvládl. Už se umí postavit, s dopomocí udělá pár kroků, zjišťuje, že když něco chce a zabrečí, tak to občas dostane (ne že by mně zrovna tenhle pokrok tolik těšil).

A pořád se chechtá

Plyšové hračky ho moc nebaví, spíš má radši věci, které může zkoumat. Takže raději než chlupatého tuleně má šuplíky v kuchyni. Dost ho baví knížky a časopisy (i když časopisy spíš ochutnává, než čte) a evidentně je po tátovi - jídlo mu udělá radost kdykoli a kdekoli. Ale po kom má to, že si pořád něco pro sebe mumlá, to netuším.

Ani vášeň pro stromy Lukáše ještě nepustila

Před dvěma týdny jsme si s Lukášem vyrazili na výlet a všichni jsme si to pořádně užili. My s Pavlou jsme sbírali kešky a Lukáš si mohl hlavu ukroutit, jak sledoval celou tu krásu kolem sebe.

Áleje

Takže to vypadá, že by ho mohly výlety bavit a, že se z něj nestane "Domadřepič". Což jsme mu usilovně vymáhali u všech sudiček.

Tady je dobře vidět, že platí úsloví o tom, že
se rodiče ve svých dětech vidí.

Kromě vymáhání u sudiček jsme taky vzali věci do vlastních rukou a na pěší výpravy ho pořád zvykáme. Zatím to jde dobře, ale je fakt, že momentálně je každý odpor marný. Navíc i zbytečný. Já mu to tolik závidím, že se pořád jenom vozí, zabalenej v teple, s celou rodinou na dosah. To musí bejt žůžo.

Rurální idyla

Ale jak pro koho. Boj s peřinou, či dekou bere Lukáš zodpovědně a statečně se odkopává při jakékoli příležitosti. Jenom někdy je spánek rychlejší...

Zazvonil konec a výletu je konec!