Andílek k zulíbání, nebo odjištěný granát?

Počínaje včerejškem započal Lukáš plnohodnotný život. Došlo mu, že největším potěšením je, jak jinak, cizí neštěstí. A tak začal zaměřovat svůj radar, o kterém jsem psal tady, už i na mně.

Vypadá jako pohodář, že?

Náš den tak získal novou rutinu: po ránu, když vstávám, to si mladý pán rád pospí. Takže leží v postýlce, spinká jako neviňátko, ale já moc dobře vím, že v duchu už kuje pikle. Další okamžik, kdy se potkáváme, je kolem oběda. To si přifrčím domů, lehce znaven z práce a těším se, jak si doma oddechnu před odpoledním pokračováním povznášejícího procesu získávání obživy. Ale to jsou jen mé bláhové sny.

Ještě u mámy, ale už se na mně chystá!
Vidíte ten pohled?!

Lukáš vyčká, až dojdu do kuchyně, políbím Pavlu a jdu se podívat na něj. V tu chvíli - přísahám - koukne na Pavlu, odhadne, který druh pláče bude nejlíp fungovat, a dá se do díla. Plakat přestane ve chvíli, kdy zjišťuju, že si asi v práci odpočinu líp a beru za kliku od auta.

Nejprve se mě snaží vystrašit pomocí gest!

Pak - předpokládám - další tři čtyři hodinky pospává a sbírá síly na večer. A jakmile mě zmerčí u dveří spustí nanovo. Protože není nelida, kolem půl šesté ztichne. "Prima," řeknu si a pustím si v televizi Doktora House. Nojo, ale to by Lukáš nemohl být moje dítě. Pravidelně ve chvíli, kdy v televizi génius lidského těla MUDr. House odhaluje další z prapodivných příčin neduhů svých pacientů, zahájí Lukáš další vysílání pořadu "Zničím Vaše nervy!" Takže nevím, jak dopadne můj oblíbený seriál, což Lukáše pochopitelně moc potěší a díky tomu je až do večera v klidu.

A už jede na plný pecky.

Poslední akustický výkon si schovává na čas před osmou hodinou. To už je umytý, zabalený a Pavla ho potřebuje na chvíli podržet, aby se mohla do postele připravit i ona. Jakmile s Lukášem osamíme v ložnici, začne poslední část každodenního koncertu, který končí diminuendem (v hudbě: zeslabení) načasovaným na Pavlin příchod.

Ale na druhou stranu, když už usne, je krásný!

No dobře, já vím, možná to trochu přeháním, ale zase ne tolik!